Britská změna povětří

Snaha o zvrácení klimatické změny má v demokratické společnosti zásadní slabinu: její časový rozvrh je v rozporu s běžným volebním cyklem. O politických postech se opakovaně rozhoduje v řádu let a klimatické strategie jsou záležitostí desetiletí. Sprint se tak sváří s během na dlouhou trať. Jednou ze zemí, kde se dařilo udržet konsenzus, byla donedávna Velká Británie. To se teď ale mění.

Trocha kontextu: volby se blíží a vládní konzervativci ztrácejí na labouristy dobrých 20 procent. V doplňovacích volbách nicméně nečekaně uspěl konzervativní kandidát. Všeobecně se má za to, že hlavním důvodem byl odpor obyvatel proti rozšíření zóny s ultranízkými emisemi z centra Londýna na celé území města. To by znamenalo, že majitelé starších automobilů budou platit vysoké částky za jejich použití. Rozšíření prosazuje labouristický starosta.

Konzervativního premiéra Sunaka jako by od toho okamžiku polili živou vodou. Nechal se slyšet, že jeho partaj „stojí na straně motoristů“. Nasedl do vrtulníku a vyrazil do Skotska, aby tam rozdal nové licence na těžbu ropy a plynu. Nejrůznějším způsobem naznačuje, že konzervativci ještě znovu přehodnotí plánované cíle – třeba zákaz prodeje aut se spalovacím motorem od roku 2030 nebo odstavení plynových kotlů od roku 2035. A tak dále.

Znalci scény mají za to, že konzervativci v úzkých hledají téma, kterým by se výrazně odlišili od labouristů. Upozorňují také, že Sunak předvádí především gesta a rétorické kotrmelce. Nijak se například nedistancoval od cíle dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050, schválené licence byly naplánovány a premiér je jenom hledí pořádně zviditelnit.