Co spojuje finskou a estonskou premiérku, litevského a českého ministra zahraničí, šéfku Evropské komise a ukrajinského prezidenta? V poslední době je to nepochybně shoda, že proti ruské agresi je potřeba se společně a tvrdě bránit. Expert na mezinárodní vztahy z German Council on Foreign Relations Benjamin Tallis teď ve svém eseji v knize To Ukraine With Love: Essays on Russia‘s War and Europe‘s Future (Ukrajině s láskou: Ruská válka a Evropská budoucnost) přidal obecnější spojnici. Je to společná ideologie. Tallis ji nazývá neoidealismus.
„Jde o nový, morálně založený přístup ke geopolitickému prosazování zájmů v mezinárodních vztazích, odráží se v reakcích politiků na válku rozpoutanou Ruskem,“ říká Respektu. Jak zdůrazňuje, klade důraz na práva všech demokratických států, včetně práv menších států na sebeurčení, například v jejich snaze být zapojeni do struktur Evropské unie a NATO a odmítat sféry vlivu Ruska. „Neoidealismus se opírá o sílu hodnot koncipovaných jako ideály, o které je třeba usilovat, jako jsou lidská práva a základní svobody, demokratická správa věcí veřejných a liberální společnost,“ říká Tal-
lis s tím, že „její občané mají mít právo na nadějnou budoucnost“.
Tallis považuje v úvodu zmíněné příklady politiků za vůdčí osobnosti neoidealismu. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj se za „nejtěžších okolností“ postavil do čela své země, neopustil ji a spoluobčany vedl proti nepříteli; estonská premiérka Kaja Kallas je v jeho očích „ocelovou představitelkou svobody a demokracie“; bývalý lotyšský vicepremiér Artis Pabriks se pak přímo ptal, zda jsou některé další západoevropské země stejně tak jako ta jeho připraveny zemřít za svobodu. Podobný postoj zaujal litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis. A tak by šlo ve výčtu pokračovat.
Zároveň platí, že ne všechny země, které Ukrajinu podporují, jsou neoidealistické. Tallis v této souvislosti vypočítává, co vše pozitivního dělá pro Kyjev Polsko, doplňuje však, že jeho současná vláda vedená konzervativní stranou Právo a spravedlnost má oproti Estonsku, Finsku, Lotyšsku a dalším zcela jiný přístup k občanským „svobodám“. Některé z nich, třeba právo ženy na potrat, torpédují. To je v rozporu s přístupem neoidealistů, kteří naopak investují do obrany před různými velmocenskými agresory i proto, aby mohli jejich občané naplňovat ve svých zemích co nejširší škálu svobod.
Tallis míní, že mezi ně patří i Česko. „Jeho reakce na dění na Ukrajině byla vysoce neoidealistická,“ říká. Premiér Petr Fiala i ministr zahraničí Jan Lipavský se za ni postavili, Lipavského hodnotí jako „nejvýraznějšího, nejdůslednějšího a nejdůkladnějšího tuzemského politika v prosazování reakce na ruskou válku“, ale také jako ministra, který „jasně podporuje Tchaj-wan proti Číně“ nebo otevřeně kritizuje autoritativní režim maďarského premiéra Viktora Orbána a na domácí půdě hájí práva menšin.
„Geopolitická bezpečnost je teze, která je pro mě důležitá. Snažím se ji promítat do české zahraniční politiky a uplatňuji ji v mezinárodních vztazích,“ říká Respektu k Tallisovu vymezení šéf české diplomacie Jan Lipavský. „Liberální řád a vláda práva je provázaná. Vycházíme z toho, že máme funkční demokracii, a to umožňuje chránit práva menšin.“
Ondřej Kundra
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
