Evropští lidovci proti koroptvím
Když bylo mojí spolužačce Ivetě osmnáct, dostala od rodičů ojetý Volkswagen Golf. To aby jako čerstvá držitelka řidičského oprávnění nevyšla ze cviku. Iveta svým autem dojížděla každý den z Libivé na gymnázium do Olomouce a zpět. Jednou ráno přišla do třídy bílá jako stěna a dramaticky líčila, jak srazila koroptev: „Všude krev, peří a střepy z rozbitého čelního světla.“ Možná si pak dala pár dní od řízení pauzu. To už si přesně nepamatuji…
Každopádně dnes by se jí to už asi nestalo. Koroptví, v minulosti běžných ptáků naší zemědělské krajiny, drasticky ubývá. V roce 1935 jich myslivci údajně postříleli dva a půl milionu, dnes jich u nás žije mezi šestnácti a dvaatřiceti tisíci. Na vině nejsou ani tak myslivci, ale hlavně kolektivizace a s ní rozvrat původní krajiny bohaté na remízky, meze a další útočiště pro zvířata. Vymírání koroptví pokračovalo rychlým tempem i po revoluci. Ve srovnání s rokem 1982 nyní jejich počet poklesl na necelých deset procent.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
