HWTL!

Jsou dva druhy lidí. Jeden na fotbal hledí s despektem a jeho hráče i milovníky považuje za gumy. Já jsem ta guma. A jako mnoho českých gum mám i svůj oblíbený tým v anglické Premier League. Je to severoanglický Newcastle United z města, kde se narodil můj manžel. HWTL je zkratka pokřiku Haway the Lads!, kterým se fanoušci manšaftu zdraví.

Klub se stotřicetiletou historií, která zahrnuje mimo jiné šest ligových titulů, si v posledních letech nevedl dobře. Balancoval na konci ligové tabulky a za posledních patnáct let dokonce dvakrát sestoupil. Bez ohledu na výsledky má však klub vždycky jednu atomovou zbraň, a tou jsou jeho fanoušci. Jak pravil můj tehdy jedenáctiletý syn, který už měl několikaletou zkušenost, je fandění Newcastlu jako droga; víš, že ti to přinese jen utrpení, ale nemůžeš s tím přestat. Po celou dobu té mizerie a frustrace stáli fanoušci při svém týmu, plnili ochozy stadionu St. James a jezdili s ním na zápasy venku. Ani při té nejpotupnější porážce svého týmu nikdy neopustili tribunu.