Film týdne

Když měl loni na festivalu v Cannes premiéru snímek britské režisérky Charlotte Wells Aftersun (v distribuci uváděný také jako All Inclusive), psalo se o něm jako o filmu, který rozsvítil program. Při jeho aktuálním uvedení do kin je vzrušující zjistit, že nadšení nebylo zkreslené festivalovou optikou, která často vidí věci lepší, než ve skutečnosti jsou, a dokáže vytvořit hype téměř kolem čehokoli. Jedenáctiletá Sophie (Frankie Corio) a její otec Calum (Paul Mescal) tráví na konci devadesátých let dovolenou v Turecku. V rezortu, kde je zábava omezená na bazén a karaoke. Sousední hotel je pro dívku na prahu puberty, jež je však ještě stále dítě, přitažlivějším místem. S otcovým svolením může trávit čas s puberťáky, hrát kulečník a na chvíli zakusit, co obnáší pásek na ruce, který znamená all inclusive dovolenou. Nakouknutí za okraje dospívání hraje ve filmu roli, ale v jeho srdci tepe vztah mezi otcem a dcerou, který snímek s obrovskou empatií i chvěním zachycuje. Mají k sobě blízko a rozvedený rodič se snaží, aby si dcera na společně strávený čas odnesla jen ty nejlepší vzpomínky.

Některé z nich zachycují na mini DV kameru a režisérka charakteristicky tónované, zrnité záběry zapracovává do vyprávění. Efektem je přesná evokace pocitu letní ospalosti, intimity i nostalgie. Vzpomínky jsou ale to, co je v Aftersun komplikovanější, s tím, jak postupně vyplouvají ve ztišených úlomcích a náznacích na povrch otcovy psychické problémy a životní pochybnosti, jež před dcerou tají. Probleskávající záběry z její dospělosti a snové sekvence zachycující otce freneticky tančícího na parketu nebo kráčejícího do moře zpřítomňují tísnivou závrať mentální nestability peroucí se s láskou a zodpovědností vůči potomkovi.