Kdo lže v domě

Po vzrušených debatách o Státní ceně za literaturu či po tradičním kolečku výměny názorů na to, kdo měl či neměl získat Magnesii Literu, propukl na české literární scéně malý – ale možná i větší – skandál. Ve vzduchu visí podezření, že mimořádně úspěšná spisovatelka nepřiznaně využila reálný, traumatický příběh jiné umělkyně. Pokud nás zajímá pokus o výstižné zachycení sporných rovin příběhu, bude nutné vyzradit to, co zpravidla taktně držíme v tajnosti: zápletku knihy. 

Zacvaklo to do sebe 

U výtvarnice a komiksové kreslířky Toy Box (na její žádost ji uvádíme pod uměleckým pseudonymem) má ve čtvrtek v poledne každou chvíli zazvonit řidič, aby odvezl soubor pláten, která zatím leží naskládaná a zabalená ve fólii v předsíni jejího vinohradského bytu. Malby míří na jednodenní výstavu do někdejší jihlavské textilní továrny Modeta, která doplní kolekci streetartových kreseb v Galerii Nonstrop, kterou výtvarnice zahájila minulé úterý a potrvá do konce července. Obě mají společné téma: péči o děti, která není jen náročná, ale také naplňující. 

Spisovatelka Alena Mornštajnová má podobně napilno: v úterý beseda a autogramiáda v Luxoru, největším českém knihkupectví uprostřed pražského Václavského náměstí, o den později debata ve Středočeské vědecké knihovně v Kladně a na další dny velmi podobně nabitý diář. Rozvrh populární autorky, která právě představuje svoji novou knihu, minulý týden komplikoval fakt, že se každou volnou chvíli soustředila na balení a vybalování krabic při stěhování domu.

Komentář

Co odkrývá kauza Mornštajnová

Každá se věnuje jinému oboru a oslovuje jiný typ publika. Nenajde se mnoho příležitostí, kdy by se mohly jejich cesty protnout. Aktuálně se nicméně nacházejí uprostřed vypjatého sporu, který se rozhořel na konci dubna těsně po vydání nové knihy Aleny Mornštajnové Les v domě. Toy Box v té době zavolal šéfredaktor serveru Alarm Jan Bělíček s dotazem, jestli román četla, a pokud ano, jestli vidí podobnost mezi knihou a textem, který před čtyřmi lety zveřejnila právě na Alarmu a v němž úsporně, a přesto mimořádně působivě popsala drtivé následky, které měl na její život fakt, že ji v útlém věku sexuálně zneužil její dědeček. 

Na jeden zátah a bez velkého nadšení si knihu poslechla v audioverzi a postupně v ní rostl nepříjemný pocit, že je opravdu inspirována její zkušeností. Odehrává se v dysfunkční rodině žijící ve dvojdomku u lesa, kde výchovu děvčete přebírají po absentující matce hrubí a necitliví prarodiče. Toto její podezření dále zesílilo, když dospěla do finále knihy, v němž se jednak odhalí, že dědeček zneužíval také hrdinku románu a navíc v minulosti jinou dívku zavraždil. Podobný motiv Toy Box zpracovala v komiksu, jímž zmiňovaný text pro Alarm doprovodila a v němž hrozivý „soví děd“ věší zabité děti na strom v lese. „Zacvaklo mi to do sebe, a když jsem si dala vedle sebe vzorec svého textu a vzorec knihy, tak mi přišly hodně podobné,“ říká. „Ne ve všem samozřejmě a já ani netvrdím, že to je úplně a ve všem shodné. Myslím nicméně, že vzala motivy, které nejsou původně její, a rozpracovala je způsobem, který mi přijde pokleslý a skandalizující.“ 

Ještě předtím, než se k věci mohla vyjádřit sama Mornštajnová nebo nakladatelství Host, tuto interpretaci předložily v komentářích časopisy Alarm nebo Reflex, který rovnou postup spisovatelky označil za „klasickou nepřiznanou vykrádačku“. Debata se následně rozhořela na sociálních sítích způsobem typickým pro toto prostředí: emocionálně vyšponovaně a často bez znalosti věci, a to jak románu samotného, tak původního textu Toy Box.