Čarodějnické procesy v americkém Salemu vypukly roce 1692. Těžko říct, čemu tehdy postižené dívky vděčily za své nevysvětlitelné záchvaty; incidentům předcházely epidemie neštovic a otravy námelem a záchvaty se jako požár šířily na další dívky, přičemž vykazovaly znaky typické pro masovou hysterii. Postižené dívky označily původce svého strádání a rozjely se čarodějnické procesy, které přinesly smrt dvaceti nevinným lidem – devatenáct jich bylo oběšeno a Giles Corey, který se k čarodějnictví odmítl přiznat, byl rozdrcen kameny postupně pokládanými na prsa.
V říjnu 1692 se massachusettský guvernér William Phips rozhodl čarodějnický soud rozpustit a nahradit ho Nejvyšším soudem, který odmítl všechna senzační odhalení a svědectví z předešlých soudních sezení. Zastavil popravy, a nakonec propustil na svobodu všechny uvězněné. O čtyři roky později se porotci oficiálně přiznali k omylu; podepsali prohlášení, kde své selhání omlouvali naváděním samotného ďábla k vyvraždění nevinných osob. To jsou poměrně dobře známá fakta.
Co se ale ví méně, je, že jeden ze sedmi porotců čarodějnického soudu, major Nathaniel Saltonstall, na své působení v tomto porotním soudu (Court of Oyer and Terminer) rezignoval, a to v den, kdy byla popravena první oběť procesů. Byl pobouřen tím, jak se s případem nakládalo, a i poté byl velmi nespokojen s průběhem řízení.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
