Nokturno jedné Ph.D.

Mobil ukazuje 1.20. Po korektuře tří kapitol bakalářky jedné z našich studentek a přípravách na semináře jsem přišla na vysloveně pitomý nápad nahlédnout ještě rychle do zpráv. Uváznu hned u prvního článku: „Docentkou za 32 tisíc. Vyučující vysokých škol hrozí stávkou kvůli výdělkům.“ Shrnuje to, co je mi jako vyučující na katedře zaměřené na výuku jazyka důvěrně známé. Skutečnost, že mám jako zaměstnankyně filozofické fakulty na výplatní pásce podstatně méně než pedagožka, která vyučuje mou dceru v první třídě, neberu úkorně – naši paní učitelku hluboce obdivuji. To ovšem nic nemění na tom, že si toho platového nepoměru prostě nelze nevšimnout.

Pročítám diskusi pod článkem. „Pokud děláte práci, kterou nikdo nepotřebuje, tak nemůžete čekat, že budete za svou práci brát peníze. Jděte dělat něco užitečného.“ Píše Radek Sadílek. „Tihle filozofové jsou na těch fakultách za takovou částku především proto, že nic jiného dělat nemůžou/neumí. Samozřejmě ne všichni.“ Lukas Kubenka. „Tyhle VŠ fabriky na náplně do neziskovek, pokud budou zredukovány o dvě třetiny, tak budu stávkovat s nimi, ať mají třeba dvakrát takový plat.“ Drahoslav Dvořák. Atd. atd.