Zpátky do budoucnosti

Resuscitace! Opakovaně to hlásí červeně označený dron nad našimi hlavami, zatímco další z formace přistávají k člověku, který vedle nás zkolaboval. Jak příhodné pro místo, kam jsem dnes vzal svoje pravnoučata. Jsme v bývalé Nemocnici Na Františku, která se v roce 2064 dostala definitivně pod správu pražských muzeí. Právě se nacházíme v aranžovaném původním operačním sále, když synchronizované drony zahájí oživování. Při srdeční zástavě ještě občas potřebují asistenci člověka, který se na místě náhodně vyskytuje. V takovém případě jeden z dronů-nosičů nabídne brýle pro virtuální realitu. Technologií digitálního dvojčete v ní resuscitujícím na místě nabídne kompletní virtuální tým lékařů, kteří se vzdáleně připojí a na místo teleportují z kteréhokoli místa na světě.

Kde jsou ty doby, kdy do ulic vyrážela auta záchranné služby! Náš případ vypadá na hypoglykemii, což už je dnes díky prediktivní senzorice opravdová vzácnost. Dron s defibrilátorem zůstává v pohotovosti, zatímco ostatní spolupracují při napichování kanyly s glukózou a analýzou krevního vzorku. Ještě chvíli čekají u probuzeného, aby se rozlétly do různých stran pro sestavení náhodné formace u dalšího zásahu. Je to plně autonomní systém, který primárně řeší situace, jež jakémukoli selhání předcházejí. Scénou znuděné děti odvrací hlavy už po pár vteřinách a se zájmem sledují můj další výklad o dávné nutnosti chirurgicky otevírat lidská těla. Pradědo, a tohle se jmenuje skalpel? Ano, Jaruško. Už se to půl století…