Kouzlo slibu

Jaderná spása zdejší energetiky je po minulém týdnu zas o krok blíž. Přinejmenším na papíře.

Z USA, Francie a Jižní Koreje dorazily podle očekávání tři nabídky na dostavbu Dukovan. Kdyby se vytiskly, zabraly by prý desítky tisíc stran A4. Číst je bude ČEZ a do roka doporučí vládě vítěze. V roce 2036 má stát zdroj pokrývající dvanáct procent dnešní spotřeby.

Jaderným vizím jako by teď vše hrálo do karet. Hlásí se jen spojenci, Rusko a Čínu stát už dříve vyřadil. Elektřina je drahá, alternativa v podobě levného ruského plynu odpadá. Veřejnost, vystavená energetické nouzi, požaduje spolehlivé domácí řešení a jádru fandí.

Politici to cítí, pochybovat se bojí, udělejme to tedy stručně za ně. Protože otázek kolem mamutí zakázky je pořád až moc.

Francouzi a Korejci nabízejí neodzkoušené zmenšené projekty, protože s tím, co už postavili, se do Dukovan nevejdou. V USA se referenční elektrárna teprve dokončuje, po třinácti letech budování se dvaapůlkrát prodražila. Korea dosud nepostavila nic v EU, Francie se topí v problémech doma a na staveništi ve Finsku. Americký Westinghouse prošel bankrotem a živí se obsluhou toho, co už stojí, ne stavěním. Nikdo nemá týmy inženýrů, kteří by přijeli zreplikovat stavbu odjinud. Nemá je ani ČEZ, byť se v duchu zdejších tradic tváří jako nejmoudřejší zadavatel na světě, který na vše vyzraje.

Termín 2036 nikdo nezaručí a stejné to bude s rozpočtem. Z něj uvidíme jen část, protože úroky i garance za skluz bere na sebe bokem stát.…