Již několikrát jsem byl v pokušení napsat sloupek o tom, že možná nejdůležitějším exportním artiklem dnešních Spojených států je Donald Trump. Měl jsem na mysli jeho „geniální“ vynález zcela vážně tvrdit, že volby jsou v pořádku, pokud v nich zvítězil on, nebo v nepořádku a zfalšované, pokud prohrál. Jako mnozí jiní jsem s jistým zděšením sledoval, jak úplně stejnou strategii rozběhl v Brazílii Jair Bolsonaro – ovšem s tím, že latinskoamerický gigant je ještě výbušnější zemí než USA. Vojenská diktatura tam ostatně dovládla teprve v osmdesátých letech.
Dnes jsem vlastně rád, že jsem se k psaní nerozhoupal. Jair Bolsonaro totiž své stoupence zklamal. Samozřejmě, porážku od svého protivníka Inácia Luly oficiálně neuznal ani soupeři nepogratuloval, na druhé straně ale ani otevřeně neprohlásil, že mu volby protistrana ukradla, a dal svému týmu zelenou zahájit proces předání moci. Vzhledem k tomu, že během nábožensky motivované kampaně bez nadsázky tvrdil, že je jeho protivník spřažen s ďáblem, to není malý výkon.
Zdá se tedy, že americké zboží nemusí fungovat mimo zemi výroby. Proč ale Bolsonaro neudělal poslední krok a nepostavil se, jak vyhrožoval, do čela odporu proti podvrhu? Teorie se liší. Jedna praví, že zůstal jako kůl v plotě. Na rozdíl od amerických republikánů, kteří teorii podvrhu krátce odmítali, ale pak se za ní rychle sešikovali, Bolsonarovi spojenci vlastně ve volbách uspěli a rychle ztratili zájem tvrdit, že volby nebyly férové. Bolsonarovi hrozilo, že se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
