Co Vladimir Putin vlastně chce? Ve Washingtonu na tuto otázku neumíme příliš dobře odpovědět, protože my Američané se jen zřídka díváme na svět očima jiných lidí. Pomoci nám ale mohou dva důležité eseje – Dmitriho Trenina, jenž byl zveřejněn v časopise Foreign Affairs, a Eugena Chausovského, který najdeme na serveru Foreign Policy. Oba texty tvrdí, že se ruský prezident udržel od roku 1999 u moci nikoli proto, že je hazardní hráč, ale proto, že je opatrný, dokonce racionální.
Uctivé, až servilní
Trenin upozorňuje, že Putin byl od svého nástupu k moci svědkem čtyř vln rozšiřování NATO. Jeho vlastní vojenské výpady nebyly rozmáchlé vlastní iniciativy, spíše fungovaly jako odpověď na vývoj událostí. V roce 2008 tak Putin reagoval na rozhodnutí Gruzie znovu zabrat separatistickou provincii Severní Osetie. V roce 2014 pak na povstání na Majdanu, jež svrhlo tehdejšího ukrajinského prezidenta Viktora Janukovyče. Jediná Putinova vojenská intervence do oblasti, jež není historicky součástí základní ruské bezpečnostní sféry, tedy do Sýrie, byla omezená a většinou se spoléhala na ruské vzdušné síly.
Pokud jde o invazi na Ukrajinu, Putin se nejdříve pokoušel Kyjev podplatit nabídkou ve výši 15 miliard dolarů v podobě půjček a nižších cen plynu poté, co Ukrajina odmítla asociační dohodu s Evropskou unií. Janukovyč ruskou nabídku přijal, a když vypukly protesty, uprchl ze země. Putin poté anektoval Krym. V uplynulých letech se pokoušel přimět ukrajinského prezidenta…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
