Když se úspěšná prozaička Maggie O’Farrell (1972) učila o Shakespearovi ve škole, jeho předčasně zesnulý syn Hamnet figuroval v otcově životopisu jen jako poznámka pod čarou a starší, před sňatkem těhotná manželka Anne Hathaway byla líčena jako negramotná nezajímavá osoba. Ve svém osmém románu Hamnet (2020) se tedy severoirská autorka, jež často přináší příběhy o turbulentních životech nonkonformních žen, rozhodla jejich osudy interpretovat radikálně jinak a dát jim „život“. Navíc do něj promítla zkušenost s vlastní hrozící smrtí a hrůzným zážitkem rodiče, jehož dítě trpí.
V centru její pozornosti tak není Londýn a patrně největší dramatik všech dob, kterého autorka ani nejmenuje, nýbrž členové jeho rodiny žijící běžné dny ve Stratfordu nad Avonou. Od krutého Williamova otce-rukavičkáře přes Anne Hathaway, jíž O’Farrell přisoudila jméno Agnes, až po syna Hamneta, o němž víme jen to, že zemřel roku 1596 ve věku jedenácti let. Zhruba čtyři roky poté vzniká jedna ze Shakespearových nejslavnějších tragédií Hamlet, přičemž tehdy byla obě jména zaměnitelná. Autorka prostudovala řadu pramenů a popisuje někdejší oblékání, jídla a pachy, ale i hierarchii panující v provinčním městečku. Zároveň popustila uzdu fantazii a v lyrických pasážích zachycuje divoké city.
Její Agnes je silná nezávislá žena ráda pobývající v lese, která si zpestřuje monotónní práce v domácnosti „čarodějnou zahrádkou“: umí bylinami léčit a prý má nadpřirozené schopnosti. Navzdory tomu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
