Joan Didion patří na americké kulturní scéně k legendám, přesto jsme ji pořádně neznali až do loňska, kdy se tu představila útlým románem Lízni si a hrej z roku 1970, v němž zachytila prázdnotu a odcizení života v hollywoodském showbyznysu. Slávu jí vynesly už eseje z konce šedesátých let, v nichž kriticky zachycovala rozplynutí ideálů hnutí hippies, byla však nejen vůdčí představitelkou nového žurnalismu, jenž spojoval pozorovatelskou pronikavost s osobním zaujetím, ale také skvělou prozaičkou. Teď v českém překladu přichází Demokracie z roku 1984, podle mnohých její nejlepší dílo – nebo přinejmenším titul, v němž zúročila své zkušenosti a talent.
Děj je zasazen převážně na Havaj a do jihovýchodní Asie na sklonku války ve Vietnamu. Název je víc než ironický – obdobně jako u stejnojmenného románu Henryho Adamse z roku 1880 odkrývajícího špinavost vlády prezidenta Granta. Didion (1934–2021) se zaměřuje na americký imperialismus i na jeho „tvůrce“ – bohaté zkorumpované elity chráněné i obtěžované slávou. Nosným motivem je mezinárodní obchod se zbraněmi a záměrně fraškovitá zápletka se opírá o milostný trojúhelník. V něm uvízne hrdinka středního věku potácející se mezi dvěma silnými muži: Inez Victor, jež náležela v Honolulu ke koloniální aristokracii. Záhy se však provdala za ambiciózního pevninského politika ohánějícího se hesly jako „Jsem jen prostý občan“, kterého do senátorského křesla vynese i to, že dobře ví, čí ekonomické zájmy podporovat.
Inez…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
