Tanec na ostří nože

V pařížském Musée du Luxembourg můžete až do 10. července navštívit výstavu o umělkyních Paříže dvacátých a třicátých let. V tomto bouřlivém období poválečného kvasu a umělecké avantgardy se ve francouzské metropoli uplatňovaly ženy-průkopnice, jež se oblékaly, jak chtěly, prožívaly svou sexualitu, jak chtěly, a přebíraly kontrolu nad svými životy a těly. A hlavně – tvořily. Ženy umělkyně z celé Evropy se vydávaly do Paříže, aby ji nakonec přijaly za svou a zůstaly v ní. Nebyly to jen proudy ruské porevoluční emigrace nebo žen židovského původu z východní Evropy, ale i Američanky, které se potýkaly se vzestupem poválečného puritánství, rasismu a prohibice v USA a v Paříži hledaly svobodu.

Jednou z nich byla slavná Josephine Baker. Známe ji hlavně jako extravagantní tanečnici, jež v lascivně-erotickém „banánovém“ oblečku hypnotizuje tehdejší především pánské publikum, případně jako zpěvačku a herečku. Byla ovšem také mimořádně schopnou agentkou francouzské vojenské rozvědky a bojovnicí proti rasismu. Méně známý je pak nečernobílý, i pro současnost poučný příběh její snahy o vybudování „globální rodiny“ z adoptovaných dětí z různých kultur.

Umělkyně s válečným křížem

V roce 1976, rok po Josephinině smrti, se naposled sešlo všech dvanáct mužů a žen, jichž se v dětském věku ujala. Mohli na svou adoptivní matku vzpomínat v mnoha pozoruhodných souvislostech. Třeba ji mohli v duchu vidět jako dítě v St. Louis, kde se v roce 1906 narodila jako Freda Josephine McDonald…