Editorial
Respekt 13/2022

Erik Tabery vyzývá Rusy k přijetí odpovědnosti. Dosáhnou prý rozhřešení, až jejich prezident jednou poklekne v Mariupolu. Tabery se přitom odvolává na Karla Jasperse a jeho knížku Otázka viny. Na ní je však cenný hlavně postřeh, že se vina nezastavuje na hranicích států. Nese ji každý a každý by se měl kát. Chtít teď pokání po Rusech a po jejich prezidentovi je od Čechů nehorázné pokrytectví. Putinovu armádu jsme spolufinancovali už před čtvrt stoletím, když kolonizovala Čečensko. Můžeme si nejdřív kleknout sami. A na kolenou prosit českou vládu, aby už konečně přestala nakupovat fosilie a uran. Neseme vinu za špinění a ohřívání vzduchu, za ropné války vedené – nejen Ruskem – od Afriky po Blízký východ, za rozbombardovaná syrská a ukrajinská města, za vydrancovanou Sibiř. Dokud se nezaměříme na vlastní pokání (a zastavení těžby), jakékoli patetické rady Rusům zůstanou pořád právě jen tím obyčejným projevem kolektivní nenávisti, jemuž se redakce Respektu zjevně snaží vyhnout.
Martin Šorm

Reklama
Reklama

Zabíjejí Rusové, nebo Rusáci?
/ Editorial: Prosadit se mezi muži
Respekt 13/2022

Má první poznámka se týká textu k (ne)vině ruského národa. Souhlasím, že situace je vypjatější než kdy dřív, ale ani ona by neměla být omluvou pro generalizaci.

„Z toho plyne, že pokud a dokud nebude ruská společnost schopna zhodnotit svou velkou podporu Putinovi, a tudíž i svůj velký podíl na ukrajinské válce, dostane se jí znechucené paušalizace a odsudku, jaký si zaslouží.“ Tato věta se sice může zdát jako erudovaný pohled na věc, ale ve svém jádru nejeví rozdílnost od prostého odmítání například ubytovat Rusy bez jejich jasného deklarování antiputinovství.

Pokládám za nutné, aby právě teď veřejně aktivní lidé nesklouzávali tak snadno k paušalizaci, jakou vyjádřil Marek Švehla. Nepomáhá tomu ani v titulku zmíněný rozdíl mezi „Rusem a Rusákem“, který se může také zdát jako legitimní rozdělení nevinných od viníků. Opak je však pravdou, řada lidí, kteří se takovým rozdělováním zaštiťují, pak sama používá pojem „Rusák“ i pro obecné označení ruských občanů a od dělení upouští. Nedokážu se navíc oprostit od podobnosti s dvojicemi jako Japonec a Japončík, Němec a Němčour, Rom a Cikán nebo Žid a Židák.

Nakonec ani editorial Erika Taberyho nepřinesl hlubší vysvětlení Švehlova komentáře. Tabery v něm přirovnává Jaspersovu myšlenku o vině k současnému Rusku, ale už neproblematizuje, že byl Jaspers Němec, který psal text bezprostředně po válce. Tabery Jaspersovo němectví zmiňuje, ale nezdůrazňuje, že se tak nejednalo o myslitele, který by se snažil zvenku moralizovat. Dokonce ani on sám sebe nevyděloval z německé společnosti a vinu, o níž mluvil, přijímal. Myslím, že v duchu Jaspersovy Otázky viny bychom se tak měli obracet spíše sami k sobě. Tedy nikoli ptát se, zda udělali Rusové dost, aby zabránili Putinovi, nýbrž zda jsme toho udělali dost my. Respektive lépe: Zda já jsem toho udělal dostatek.
Jonáš Vicherek, student historie

Emoce v české sněmovně
Respekt 9/2022

Bude zajímavé sledovat, jaké reakce vyvolá tragická situace na Ukrajině v preferencích českých voličů v nadcházejících prezidentských volbách. Projeví se procitnutí, které nám nejen v Česku a na Slovensku ruská invaze připravila, do (pochopitelné) poptávky po rázném kandidátovi s vojenskou zkušeností, a bude díky tomu Petr Pavel jasným favoritem (a později vítězem)? Nebo si čeští voliči vybudují hlubší vztah s NATO a bezpečnostními tématy prostřednictvím někoho jiného než osoby prezidenta a dají přednost například ženské kandidátce se schopností spojovat společnost, po vzoru naší Zuzany Čaputové? Případně, otevře začátek nové éry v dějinách Evropy dveře na Hrad úplně jinému kandidátovi či outsiderovi, na kterého budou moci být Češi, Moravané a Slezané hrdí stejně jako dnes Ukrajinci na Volodymyra Zelenského? Uvidíme, každopádně si dovoluji vyslovit opatrnou prognózu, že Andrej Babiš, díky Putinově válce, symbol právě skončené třicetileté éry polistopadového kapitalismu ve střední Evropě, dalším českým prezidentem nebude.
Martin Bak, Bratislava

Díky za nic
Respekt 5/2022

Tomáš Brolík píše, že do míst, kde je něco v krajině zajímavého, míří davy. Má pravdu. I proto už třetí desetiletí vyhledáváme zajímavá místa a trasy, na nichž se lze těm davům vyhnout. A zatím jsme měli úspěch.

Autor sloupku popisuje situaci v Brdech, kde dosud chybí návštěvnická infrastruktura. Obávám se, že bude brzy překvapen, jak rychle se může situace změnit. Jako příklad uvedu situaci kolem Greenway Jizera mezi Malou Skálou a Turnovem. Když se tato turisticko-cyklisticko-vodácká trasa připravovala, byl proti ní odpor místních obyvatel a zejména chalupářů takový, že došlo i k soudním sporům. Po úspěšné realizaci trasy, kterou uskutečnilo Sdružení Český ráj, se situace rychle obrátila naruby – dnes je na uvedeném úseku GWJ hojná řada občerstvoven, ubytoven, půjčoven atp. V roce 2018 dosáhla návštěvnost tohoto úseku „stezky“ 174,5 tisíce osob.

Ty Brdy čeká totéž – raději tam zajeďte už letos!
Slavomír Říman

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte