Dvojí vynucené přiznání Miloše Zemana

Konec letošní zimy přinesl prezidentu Miloši Zemanovi hodně smůly. Nejprve vpád jeho dlouholetého „přítele“ Vladimira Putina na Ukrajinu odhalil všem nahou pravdu, komu že to český prezident léta sloužil a postrkoval mu do náruče svoji zemi. A jako by už tohle samo nestačilo k vážné debatě o srovnání účtů, přišlo v rychlém sledu ještě druhé vynucené přiznání: omilostněním šéfa Lánské obory Miloše Baláka se prezident Zeman veřejně představil jako kmotr skupiny organizovaného zločinu na Pražském hradě. Dávkou zmíněné smůly přitom je, že nemohl jednat jinak. Balák, odsouzený za manipulace s dvousetmilionovou veřejnou zakázkou, totiž zřejmě svoji trestnou činnost páchal v úzké součinnosti s lidmi z prezidentovy kanceláře a ti – řečeno slovy dozorujícího státního zástupce Jiřího Pražáka – „nemohli dopustit, aby začal vypovídat“. To by se možná stalo, kdyby si vystresovaný lánský lesník musel jít doopravdy odsedět svůj pravomocný tříletý trest. Milostí vyhlášenou doslova pár hodin po rozsudku Miloš Zeman uklidnil jeho nervy a dalším členům organizované hradní skupiny vyslal signál, že ať už se zabývají čímkoli, on stále ještě dokáže zajistit jejich bezpečnost. Okruh prezidentových blízkých tu zprávu přivítal, většinu ostatních v Zemanově Česku však zvedla ze židle. Experti nazvali balákovskou milost „útokem na zásady právního státu“. Otázka přitom je, co ještě může hlava státu po svém dvojnásobném nedobrovolném „přiznání“ do konce mandátu spáchat a zda je možné se před jeho…