Krátký průvodce českými reáliemi / Ласкаво просимо до Чехії!

KRÁTKÝ PRŮVODCE ČESKÝMI REÁLIEMI

Vítejte v Česku!

Historie

Češi sami o sobě rozhodují od roku 1918, kdy vzniklo samostatné Československo. Jeho součástí byla až do roku 1938 i Zakarpatská Ukrajina.

Adolf Hitler nás se svou armádou obsadil jako vůbec první stát a následně vypukla druhá světová válka, během které jsme byli pod takzvaným „protektorátem“ nacistického Německa. Za války byly u nás popraveny tisíce vlastenců, další tisíce bojovaly v zahraničních jednotkách za naše osvobození.

Po válce u nás došlo ke komunistickému převratu. Nastalo období čtyřicetileté totality, kterou v roce 1968 podtrhla okupace sovětskou armádou.

V roce 1989 u nás zvítězila nenásilná demokratická revoluce, prezidentem se stal Václav Havel a Rusové museli se svými tanky konečně odjet domů.

Od roku 1993 existuje samostatná Česká republika, když si Slováci pokojnou cestou založili vlastní stát.

Hlavní moc dnes u nás leží v rukách vlády volené na čtyři roky, formální hlavou státu je prezident volený na pět let. Česká republika má parlament a senát, které společně připravují zákony.

Od roku 2004 jsme součástí Evropské unie, po které se můžeme pohybovat bez pasů.

Členskou zemí NATO jsme od roku 1999 a kdokoli by nás napadl, bude nás celá aliance bránit.

Důležité postavy

Karel IV. (1316–1378)

Říkáme mu „otec vlasti“. Ve středověku stál jako král včele kulturně i politicky vyspělého státu, na jehož slávu neustále upozorňujeme. V Praze založil univerzitu a na Pražském hradě nechal postavit Katedrálu sv. Víta.

Božena Němcová (1820–1862)

Nejslavnější žena našich dějin. Napsala Babičku, knížku o hodné a moudré staré paní, kterou si u nás čtou děti povinně ve školách. Němcová se zasloužila jak o emancipaci našeho národa, který byl v její době zvyklý psát a mluvit spíš německy než česky, tak o emancipaci žen.

Milada Horáková (1901–1950)

Právnička, politička a feministka, kterou popravili komunisti kvůli její lásce ke svobodě. Za války ji věznili už nacisté, ani ti si ale nedovolili tak strašlivý čin, proti kterému marně protestoval i Albert Einstein. Dnes jsou po ní pojmenované ulice v řadě českých měst.

Václav Havel (1936–2011)

Původní profesí dramatik nemohl kvůli komunistům desítky let pracovat, místo toho vedl český disent, byl to jeden z nejstatečnějších lidí v našich dějinách. Když na Západě řeknete, že jste z Česka, vybaví se jim nejsnáze právě Václav Havel.

Jára Cimrman(?-?)

Ačkoli nikdy neexistoval, každý ho zná. Fiktivní postavu geniálního všeuměla (takový opak Neználka) si vymyslelo pražské Divadlo Járy Cimrmana a kdo chce pochopit specifický český humor, měl by začít u Cimrmana.

Jaromír Jágr (1972)

Náš nejslavnější sportovec. Češi milují hokej, je to náš národní sport a Jágr dotáhl v roce 1998 českou reprezentaci k nečekanému a nezapomenutelnému olympijskému triumfu v Naganu. Ačkoli je mu padesát, stále hraje první ligu.

Kultura

Protože na našem území ve 20. století neprobíhaly prakticky žádné velké boje, dochovalo se nám skoro celé kulturní dědictví.

Češi jsou na své památky pyšní. Milují hrady a zámky, z nichž nejznámější je vedle Pražského hradu Karlštejn kousek od Prahy. Nechal ho postavit Karel IV. a dříve v něm byly uchovávané korunovační klenoty s královskou korunou, jež patří k našim nejcennějším pokladům.

Říká se, že co Čech, to muzikant. Symfonie Novosvětská skladatele Antonína Dvořáka je známá po celém světě a citovaná je ve spoustě slavných filmů. Ve vesnicích ale spíš narazíte na taneční zábavu. A z rádia často uslyšíte nesmírně populárního Karla Gotta, na kterého raději nikdy nenadávejte, i když se vám nebude líbit.

Mezi naše nejoblíbenější spisovatele patří Jaroslav Hašek, který napsal o veselých osudech dobrého vojáka Švejka během první světové války. Jeho obrázek často zdobí stěny restaurací s pacifistickým heslem „To chce klid“.

Světoznámé jméno je filmový režisér Miloš Forman. Před komunisty emigroval do USA a natočil tam třeba oscarového Amadea o skladateli Mozartovi. Forman má za sebou i pár skvělých komedií, což je žánr, který mohou Češi sledovat pořád dokola. Stačí si otevřít internetové stránky České televize, kde je řada z nich k vidění zdarma.

Z malířů mají Češi v oblibě třeba Alfonse Muchu. Reprodukce jeho secesních plakátů s elegantními francouzskými herečkami najdete na kalendářích dokonce i v autoservisech.

Kam Češi rádi chodí

Národní galerie v Praze

Největší česká galerie vystavuje umění nejen z českých zemí od gotiky až po současnost. Za vidění stojí hlavně expozice ve Schwarzenberském paláci (staré obrazy) a Veletržním paláci (umění 20. století). Lidé z Ukrajiny platí poloviční vstupné.

Národní muzeum

Budova nahoře na Václavském náměstí obsahuje sbírky, které přehledným způsobem vyprávějí o českých dějinách, ale také o vývoji světa lidí a zvířat v průběhu historie. Z jeho kopule je navíc nádherný výhled na Prahu.

Národní divadlo

Češi si ho v 19. století postavili z peněz posbíraných ve veřejné sbírce. Dnes v něm hrají činohru, operu i balet. Řada představení je uváděna s anglickými titulky. Divadlo pro ukrajinské děti nyní otevřelo bezplatné lekce tance a baletu.

Kutná Hora

Městská památková rezervace je zapsaná na seznamu UNESCO. Překrásné je celé město, unikátní je ale hlavně zdejší kostnice, chrám sv. Barbory a jezuitská kolej, které patří k nejdůležitějším evropským památkám na dobu od gotiky až po baroko.

Otáčivé hlediště v Českém Krumlově

Už samo město stojí za to, od středověku si jeho centrum dochovalo prakticky neměnnou podobu. V sousedství monumentálního zámku navíc stojí originální divadlo: od června přímo v zámecké zahradě probíhají představení pod širým nebem, které diváci sledují z otáčivého hlediště.

Letní kina

Promítání pod oblohou se u nás v posledních letech těší velké oblibě. Jakmile je hezky, po celé zemi se objeví spousta kin s programem od dětských filmů až po náročné kusy. Přidanou hodnotou je, že u takových projekcí se dá jíst, pít a kouřit.

Cestování

Česká příroda není divočina plná nebezpečí, ale daleko spíš vlídná krajina vybízející k procházkám a výletům. I to je jeden z důvodů, proč tu síť turistického značení patří k těm vůbec nejhustším a nejlépe propracovaným na světě.

Tradice turistických značek sahá do druhé poloviny 19. století a úzce souvisí se vznikem turistických klubů. Nadšení pro objevování krás vlastní krajiny a země se tu pojilo s výraznými vlasteneckými tendencemi, protože tou dobou bylo Česko ještě součástí rakousko-uherské monarchie.

První stezka značená dodnes používanou červenou barvou vedla podél řeky Vltavy se silnou národní symbolikou od Štěchovic ke Svatojánským proudům a v roce 1889 ji vyznačil Klub českých turistů. Ke značení cest se dnes v Česku používají čtyři barvy: červená, modrá, zelená a žlutá – a všechny trasy dohromady tvoří neuvěřitelných 80 tisíc kilometrů.

Nejlepší přehled o tom, kudy se vydat a neztratit se, dává uživatelsky příjemná aplikace Mapy.cz a při možnosti cestování vlaky Českých drah pro ukrajinské občany a občanky zdarma je šikovné i to, že nějaká ta značka vedoucí za poznáním je skoro u každého nádraží, které je skoro v každém městečku.

Kam vyrazit

ŘÍP

Hora, kterou zná v Česku úplně každý. Nevysoký kopec s výškou 456 metrů, z něhož se otevírají výhledy do okolí Prahy i severních Čech, je místem, na němž se odehrává základní pověst o příchodu našich předků. Právě Říp a jeho okolí mělo být místem, kde se usadili první Slované vedení bájným praotcem Čechem při příchodu do nové vlasti. Země pak dostala jméno po jejich vůdci.

KARLŠTEJN

Nejslavnější hrad v Česku – a také jedna z nejnavštěvovanějších památek vůbec. V druhé půli 14. století jej vystavěl milovaný panovník Karel IV. s úmyslem uschovat tu korunovační klenoty i svaté ostatky. Místním unikátem je kaple svatého kříže, kterou zdobí 129 gotických maleb, což svým rozsahem nemá ve světě srovnání. Místo je také opředeno mnoha legendami včetně té, že sem za doby Karla IV. byl zakázán vstup všem ženám.

JEŠTĚD

Málokterá stavba z 20. století je slavnější než televizní vysílač, který tvoří k oblakům vytrčenou špičku hory Ještěd. V letech 1966 až 1973 jej postavil architekt Karel Hubáček, pedagog Technické univerzity v Liberci, což je město nacházející se přímo u úpatí kopce. Kromě ladného tvaru a funkce vysílače nabízí stavba i restauraci a hotelové pokoje. Vše s vyhlídkou.

ČESKÝ KRUMLOV

Spisovatel Karel Čapek (autor slova robot) o věži zdejšího zámku prohlásil, že je nejvěžovatější ze všech věží, co poznal. Krumlov není jen zámek s nádherně dochovaným barokním divadlem, město pod ním nabízí spleť křivolakých středověkých uliček, malebné štíty měšťanských domů a romantická zákoutí. Tvořil tu malíř Egon Schiele, který tu má své centrum.

LEDNICKO-VALTICKÝ AREÁL

S plochou, která má téměř 300 km², je pokládán za nejrozsáhlejší koncepčně upravenou krajinu na světě. Je zapsaný na seznam památek UNESCO a rozprostírá se na jižní Moravě. S budováním se začalo v 18. a pokračovalo v 19. století z iniciativy rodu Lichtenštejnů. Kromě zámků zde najdete řadu drobných staveb, například kaple, kolonády, umělou zříceninu či vítězný oblouk.

ČESKÉ ŠVÝCARSKO

Skalnatý kraj vklíněný do údolí řeky Labe mezi městem Děčínem a německými hranicemi nabízí nečekané skalní útvary. Nejznámějším je Pravčická brána, která je největší pískovcovou bránou v Evropě. Okolní trasy pak nabízí mnoho vyhlídek. Na jedné stezce jsou rovnou tři: do kraje trčící Vilemínina stěna, Rudolfův kámen s adrenalinovým výstupem i altánem vybavená Mariina skála.

ZOO

Většina českých zoo nabízí lidem z Ukrajiny vstup zdarma. Týká se to i té největší pražské, která je třetím nejnavštěvovanějším turistickým cílem v Česku a jednou z nejoceňovanějších zoo na světě. Stejně tak jsou volně přístupné zoo v Brně, Ostravě či Olomouci.

Jídlo

Kromě Nagana a národních hrdinů Járy Cimrmana a Švejka jsou Češi pyšní na své pivo a typickou kuchyni – nejčastěji smažená, tučná jídla, smetanové omáčky, a taky guláše či knedlíky, které mají sice často původ třeba v Rakousku nebo Maďarsku, u nás ale rozhodně zdomácněly.

Českým národním jídlem je smažený kapr s bramborovým salátem. Jíme ho sice jen jednou ročně na Štědrý den a skoro nikdo ho vlastně nemá opravdu rád, je to ale naše tradice.

Češi se nejčastěji stravují v jídelnách, restauracích a hospodách, doma se jí spíš o víkendech. Pak je jídlo bohatší, skládá se běžně ze dvou chodů, kdy tomu hlavnímu předchází polévka. Hodně se taky peče – nejčastěji jsou to buchty, koláče nebo sladké i slané záviny.

Nejlépe se u nás nají masožravci. Lidé, kteří se stravují vegansky a vegetariánsky to ale také nemají těžké.

K obědu i večeři si značná část Čechů dává pivo, někteří ho dokonce pijí častěji než vodu.

Venku se dobře najíte od rána až do večera. Mnoho hospod nabízí taky různé dobroty k pivu. Jsou to třeba utopenci, nakládané sýry nebo párky s chlebem.

Co Češi jedí

Smažák

Tohle jídlo bylo dlouho jednou z mála vegetariánských alternativ, kterou si lidé u nás mohli dát. Postupem času se z něj ale stala tradiční specialita. Připravuje se z bloku sýra (obvykle je to Eidam) obaleného v mouce, vejcích a strouhance, načež se dokřupava osmaží. Najdete ho snad všude – v nóbl restauraci i „hladovém okně”. Obvykle se smažený sýr jí s vařeným bramborem nebo hranolky, můžete se ale setkat i s variantou, kdy je s velkorysou porcí tatarské omáčky servírován v housce.

Syrečky / Tvarůžky

Pokud nějaký pokrm doslova štěpí českou společnost, jsou to syrečky, známé taky jako olomoucké tvarůžky. Na vině je jejich specifické (pro mnohé nevábné až odporné) aroma. Syrečky se vyrábí z odtučněného mléka, jsou obvykle kulaté, mají nažloutlou barvu, poloměkkou konzistenci a lehce pikantní chuť. Tvarůžky se nyní vyrábí v jediném podniku na Hané ve východní části republiky. Jsou k dostání v každém obchodě v sekci mléčných výrobků.

Obložené chlebíčky

Tenký plátek světlé veky, pomazánka nebo majonézový salát a spousta uzenin, sýr nebo nakládaná zelenina. To je typický český chlebíček – rychlá večeře i sváteční svačinka. Na rozdíl od běžného sendviče je otevřený, zpravidla pečlivě zdobený. Začátkem 20. století chlebíčky jako jeden z prvních připravoval známý pražský lahůdkář Jan Paukert. Zdobil je pražskou šunkou, plátky sýra, vařenými vejci a mazal bramborovým salátem. V dnešní době je seženete v masnách, lahůdkářstvích nebo obchodech, existuje nekonečno variací, záleží jen na chuti a fantazii.

Větrník a věneček

Mezi klasické české sladkosti patří zákusky, které je možné sehnat v každé cukrárně. Větrník a věneček jsou pochoutky z odpalovaného těsta, liší se jen v náplni a polevě. Uvnitř obou je sice žloutkový krém, větrník má ale kromě karamelového krému navíc ještě karamelovou polevu, zatímco věneček obvykle zdobí kyselejší citronová poleva nebo fondán.

Pivo

Pivovarnictví má v Česku dlouholetou tradici, mniši v Břevnovském klášteře začali pivo vařit už na sklonku prvního tisíciletí. Češi navíc přivedli na svět ležák takzvaného plzeňského typu. A pijí ho opravdu hodně – až pětina Čechů každý den, koneckonců v hospodách a restauracích je často levnější než nealkoholické nápoje. Ať už zkusíte točené, lahvové, konvenční nebo to z řemeslného malého pivovaru, nemůžete být nepříjemně překvapeni.

Překlad do ukrajinštiny: Illya Bey

Ilustrace: Soňa Juríková, https://www.sonajurikova.com/czemoji