Nenápadná krása mokré země
Co v sobě skrývá soutok moravských řek, kde se chystá nový národní park
Návštěvníci tuzemských národních parků jsou zvyklí na – české krajině přiměřeně – úchvatné scenerie. Krkonoše nabízejí hluboká údolí, Šumava rozlehlá rašeliniště. V Českém Švýcarsku se dá bloudit mezi skalními věžemi a v Podyjí zase jít za nosem nad údolím, jaké v Česku nemá obdoby. Na soutoku Moravy a Dyje nic takového nenajdete. Zdejší kus lesa je prázdný, ale obkroužený a někde protnutý solidní asfaltovou cestou. Betonové stavidlo není výjimečná součást zdejší krajiny. Vrchol putování většiny návštěvníků, samotný soutok obou největších moravských řek, je taky skromný. Na malém ostrohu dva metry nad hladinou je zarostlá lavička, po pravé ruce jsou vypiplané rakouské rybářské chatičky, po levé o něco improvizovanější chatky slovenské. Takzvaný soutok prostě ohromí na první setkání jen málokoho.
Na tomto nudném místě brzy vznikne nový český národní park. Alespoň to ve svém prohlášení slibuje právě nastupující vláda, a pokud svůj slib splní, naplnění dojde sen několika generací tuzemských ochranářů. To nenápadné – a přitom mocné – kouzlo moravského jižního cípu se jmenuje lužní les. Území pravidelně zatápěné vodou z klikatící se řeky je dnes už v Česku velká vzácnost. A tady je k nalezení. Spolu s ním nebývalá hojnost druhů rostlin a hmyzu. Na odborníky tady čekají opravdové poklady: neustálá přítomnost vody nebo riziko zaplavení znamenají, že na mírné vyvýšenině, už mimo dosah říčních vod, existuje úplné jiný biologický vesmír než o pár metrů vedle. Osaměle stojící dub,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
