Někdy se to bude muset dohnat

Řada čerstvých vysokoškoláků by dnes své nejbližší spolužáky možná na ulici minula bez povšimnutí. Namísto obličejů mají z on-line výuky zafixované pouze hlasy, kameru si při přednáškách nebo cvičeních každý rozhodně nezapíná. Zkušenost devatenáctiletého prváka Daniela Smíška v tomto světle zní o poznání lépe: se skupinkou spolužáků z pražské Vysoké školy chemicko-technologické se mimo hodiny vídá i při pravidelných on-line setkáních. „Pokecáme si normálně přes kamery a pak si jdeme zahrát třeba Among Us nebo Karty proti lidskosti,“ říká do kamery svého počítače Daniel. Schůzky organizuje jeho starší spolužák, který má (jak je na VŠCHT už zvykem) na starosti skupinku prváků, jíž pak má podle plánu celý rok pomáhat zorientovat se v novém studijním prostředí.

Daniel nastoupil do školy 14. září a stačil letmo poznat nové spolužáky, vyučující a prozkoumat fakultu. Týden nato už musela část vysokých škol kvůli zhoršující se epidemii přejít na on-line režim. Nová životní etapa tedy nezačínala v kulisách neprozkoumaného univerzitního města, posluchárnách, společným blouděním školními chodbami na semináře a tahy nočními městy, ale rovnou v prostředí on-line platforem, kam se přesunulo veškeré akademické dění. Odhadnout, kdy v tomto směru nastane obrat nazpět k „normálu“ a to, jak onen „normál“ bude vlastně vypadat, není dnes možné. Už teď je ale naopak jasné, že letošní prváci si nástup na vysokou školu se zcela vymazaným studentským životem zapamatují úplně jinak než všechny…