Prodejní stánek ve tvaru obrovské jahody. Na začátku září se tu dají koupit nejen jahodové marmelády a smoothie, ale dokonce čerstvé jahody ze skleníků z pár kilometrů vzdáleného Rostocku. Plakáty lákají na jahodové pochutiny uvnitř v restauraci, ukázku ruční výroby jahodových bonbonů (jak jinak než jahodových) a atrakce pro děti na farmě. Hned vedle hromady obrovských dýní září bělobou stan s testy na koronu.
Do Karlovy jahodové vesničky plné zážitků nás na konci cestování severním Německem dovedlo špatné počasí a zvědavost. Plakáty a letáčky s reklamami všudypřítomné kolem silnic severně od Berlína a u německého Baltu v nás už měsíc vzbuzují otázky: je to komerční řetězec, který z turistů tahá peníze, nebo přece jen sympatický projekt lokálního zemědělce?
Nejdřív ale vzhůru do testovacího stanu. Do vnitřních prostor Karlovy vesničky se totiž smí jen s platným certifikátem o očkování nebo s čerstvým negativním antigenním testem. Děti od sedmi let se mohou prokázat potvrzením, že jsou pravidelně testovány ve škole. My ale putujeme Německem už několik týdnů na kolech, a devítiletý syn je tak pravidelným návštěvníkem prostor s nápisem Bezplatný občanský test. Není nám úplně jasné, pro koho je tenhle test vlastně bezplatný. Slovo občanský však evokuje, že by test měl být zdarma pro všechny občany Německa – syn německé občanství má, ale nebydlíme tu. Při každé návštěvě stanu jsem tedy lehce nervózní, že po nás budou chtít doklad totožnosti nebo se budou syna ptát, odkud jsme. Syn to ví, a tak vždy mluvení a vyplňování formulářů nechává na mně. S negativním testem a úlevou, že se nikdo na nic nevyptával, se vydáváme do útrob vesničky, kluci se hned hrnou ke skluzavce, vozit se na pytlech od brambor.
Nejsme zrovna milovníci davů, a tak jsme s návštěvou váhali, ale zvědavost nakonec převážila. Karlovy vesničky jsou výtvorem vystudovaného ovocnáře Roberta Dahla a jsou symbolem zázračného úspěchu a důkazem, že i v době globalizace se dá vydělat na lokální produkci ovoce. Jméno má farma po Dahlově dědečkovi, který byl v rodině prvním pěstitelem jahod. Je však čistě výtvorem vnuka Roberta, který svým byznysem žije a stále ho rozvíjí. Dahl si nehraje na skromnost a ve svých internetových show často říká, že chce vybudovat jahodové impérium či jahodový Amazon. Chytrý marketing a pečlivě vyškolení zaměstnanci, které Dahl nazývá svými zlatými mincemi, jsou jeho základem.
Po pár chvílích vidíme, že na to „u Karlů“ jdou opravdu chytře. Je jasné, že tvůrcům jde o zisk – kterému podnikateli by nešlo –, ale farma si přesto zachovává jistou decentnost a nadšení tvůrce a jeho spolupracovníků je vidět na každém kroku. A není to jahodový fastfood, kde by se točily hory jednorázového nádobí a umělohmotných kelímků. Právě naopak, celá farma má v prioritách udržitelnost – do odpadu tu neletí ani ubrousky, ty jsou tu látkové a vyprané jako u babičky. Celý projekt nám ještě pořád připadá celkem bizarní, ale ne nesympatický. Procházíme vesničkou a s lehkou ironií komentujeme všechny ty příležitosti, jak utratit, které tu na Karlovy fanoušky – jak se zde říká zákazníkům – čekají.
Místo bydliště. Cože?! Divím se trochu rozčileně a trochu zmateně, že devítiletý syn neví, kde bydlíme. Ale paní nás už s úsměvem propouští dál do jahodové restaurace. Obdivuji její trpělivost. Vždyť musí kontrolovat certifikáty a to samé vysvětlovat každému návštěvníkovi, který se k jídelnímu koutu přiblíží. A musím uznat, že „Karlovy zlaté mince“ jsou opravdu perfektně vyškolené v péči o zákazníky. Syn mi mezitím vysvětluje, že nevěděl, co smí říct. Směju se: negativní test už máme, takže mohl klidně říct o svém bydlišti pravdu. Ale jak se v tom všem má malé dítě vyznat, že?
Autorka je bioložka.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
