0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst
Seriál: Světoví intelektuálové31. 10. 20218 minut

Sláva vítězům. Ale co s poraženými?

Michael Sandel ukazuje, jak si meritokracie řeže větev sama pod sebou

MICHAEL SANDEL

Představte si, že je vám šest let a rodiče vás poprvé dovedli na tenisový kurt. Poprvé zkoušíte pinkat a všichni tvrdí, že vám to jde. A protože vám to jde, náramně vás to baví, na kurtu trávíte stále více času. Rodiče mají radost, ostatně tenis je jedním ze sportů, v němž se dají vydělávat docela příjemné peníze. Takže hrajete a vítězíte. Trénujete do zblbnutí, raketa je nejvíc.

Na počátku puberty nicméně přijde zlom, prosadí se geny jedné větve vaší rodiny a vy přestanete růst. Soupeři, které jste dosud poráželi, jsou najednou o hlavu či dvě vyšší a vy začínáte prohrávat. Dřete o to víc, ale za pár měsíců začíná být jasné, že z vás Ivan Lendl ani Petra Kvitová nebudou. Jste dobří, ale ne špičkoví. Je to strašné zklamání, ještě to nevzdáváte, nicméně ze sportu, který jste milovali, se stává jedna velká frustrace.

↓ INZERCE

Naštěstí máte kolem sebe lidi, kteří vás dokážou podržet. Ne, tenis není všechno, přece vás baví také jazyky, a kdybyste se jim trochu víc věnovali, jistě by vám šly. Ostatně, vždycky jste s lehkostí psali, ze slohovek jste sbírali jedničky, i když jste se vlastně nijak zvlášť nesnažili. Samozřejmě že to bolí, ale nakonec to přebolí. Jednou, až budete psát do novin a překládat knihy, zajdete si s chutí zapinkat, ale v tu dobu už vám sny o slávě na centrkurtu budou připadat jako docela slušná ptákovina.

Jenže co kdyby svět ve skutečnosti byl jen tenis bez dalších alternativ? A co kdyby vás DNA jednoduše předurčovala k bezvýznamné průměrnosti, z níž není…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc