Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Editorial

Kdo na Hrad po Zemanovi

Z obecného hlediska by bylo nejlepší, kdyby uspěl někdo, kdo je blízký levici

Pražský hrad nasvícený do trikolóry; ilustrační foto • Autor: ČTK
Pražský hrad nasvícený do trikolóry; ilustrační foto • Autor: ČTK
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Byla to výjimečná oslava vzniku republiky. To ticho. Poprvé od roku 2013 jsme se nemuseli obávat, jakou ostudu zase Miloš Zeman udělá, koho urazí, které kamarády bez nároku na ocenění posadí vedle skutečných osobností při udělování vyznamenání, vyhnuli jsme se záběrům do publika, kde mnohdy seděli lidé, kteří měli ve skutečnosti sedět někde úplně jinde. To ticho vrátilo 28. říjnu důstojnost a člověku při tom znovu vytanulo na mysli, jak málo stačí k tomu, aby byl někdo dobrým prezidentem či dobrou prezidentkou.

V posledních dnech opět ožila debata, kdo by měl být příštím nájemníkem/nájemnicí na Hradě. Jsou to logické úvahy, prezident je vážně nemocný, a protože neznáme detaily, je nutné přemýšlet, co by kdyby. Nicméně je třeba nejdříve připomenout, že pokud nemocnice vydá stanovisko, že Miloš Zeman není i nadále schopen vykonávat úřad, a parlament odhlasuje odejmutí pravomocí, Zeman nepřestává být hlavou státu. Teoreticky by mohl dokončit mandát v nemocnici a bez pravomocí, avšak stále s titulem prezidenta. Hlavu státu téměř nelze odvolat, musela by sama uznat, že je čas rezignovat. Což se ale zatím nejeví pravděpodobné. V takovém případě by se skutečná kampaň rozbíhala až přesně za rok.

Vzhledem k tomu, že ještě není jasné, kdy se volit bude, jsme zatím ve stadiu diskuse, které nejlépe charakterizuje slovo: „Nikdy!“ Kdykoli někdo zmíní jméno potenciálního prezidentského kandidáta v článku či na sítích, vyrojí se stará dobrá spojení: Proboha! Jen to ne! Vy jste se zbláznil! To radši emigruju! Jsme slušný časopis, takže tento výpis reakcí je výrazně kratší, než odpovídá realitě a citovému zabarvení.

Je však třeba připomenout, že posledních bezmála dvacet let hledíme v diskusích o výběru prezidenta tak strašně vysoko, že nám mezitím do cílové rovinky proběhli kandidáti velmi nízcí. Proto je třeba přistupovat k volbě věcně. A nezapomínat. V roce 2013 mimo jiné uspěl Miloš Zeman proto, že se s ním do druhého kola dostal sice úctyhodný, nicméně vládní Karel Schwarzenberg. I tentokrát bude s největší pravděpodobností v době volby hlavy státu středopravicová vláda. A i tentokrát bude řešit nepříjemnou ekonomickou krizi, takže může být ne tak docela populární. Když k tomu připočteme silnou opozici v parlamentu a milion voličů, kteří nemají zastoupení ve sněmovně, dá se snadno spočítat, jaká atmosféra bude volbu obestírat.

Vládní strany už zmiňovaly, že chtějí postavit vlastního kandidáta či kandidátku, aby netříštily síly. To je rozumné. Nicméně ani ony by neměly zapomínat na výše zmíněné. Čím dále od nich kandidát(ka) bude, tím lépe i pro ně. Pakliže kandidaturu ohlásí Andrej Babiš, platí to dvojnásob.

Z obecného hlediska by ale bylo nejlepší, kdyby uspěl někdo, kdo je blízký levici. Nebo aspoň pro něj či ni levice není sprosté slovo. Absence tohoto politického proudu ve sněmovně je problém sám o sobě. Hlava státu, která by byla schopna ctít pravidla, respektovat vládu s jiným ideovým zázemím, to by bylo politické terno. Pomohlo by to vyvažovat mocenské proudy v klíčových institucích. A to je vždy zdravé. Teď už jen někoho takového najít.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 44/2021 pod titulkem Kdo na Hrad po Zemanovi