Tichá revoluce

Selfie z domácích pracoven zveřejněná během pandemie na sociálních sítích ukázala, že jeho kniha Das Ende der Illusionen. Politik, Ökonomie und Kultur in der Spätmoderne (Konec iluzí. Politika, ekonomie a kultura v pozdní moderně) leží na psacích stolech a v poličkách německých politických špiček od konzervativců přes SPD po liberální FDP a Zelené. Německo dlouhodobě naslouchá intelektuálům, kteří promýšlejí a přísně analytickým jazykem popisují základní povahu společnosti. A jednapadesátiletý autor knihy Andreas Reckwitz je nejaktuálnějším z řady vlivných sociologů – ve veřejné debatě obsadil místo po slavném, před šesti lety zesnulém Ulrichu Beckovi.

„Jakmile se ve společnostech zvýší povědomí, že procházejí krizí, stoupá význam sociologie,“ vysvětlil v rozhovoru s týdeníkem Die Zeit skromně důvod zájmu o svou předloňskou knihu autor, který psal doktorskou práci u legendy oboru a myšlenkového otce blairovské „třetí cesty“ Anthonyho Giddense. „V minulých letech jsme dospěli do bodu, který můžeme popsat jako konec slavného ,konce dějin‘. Budoucnost už nepůsobí jako pouhé pokračování současnosti. A v takové chvíli stoupá poptávka po teoriích, které změnu umožní uchopit,“ dodává.

Tuto snahu o popis celku dnes Reckwitz v sociálních vědách postrádá a jeho přínos spočívá právě v tom, že se snaží proměny současné společnosti zastřešit velkou teorií.

Jedinečné místo stejného

„Proměna struktury moderního světa mívá podobu tiché revoluce: postupných procesů,…