Tomáš Satoranský
Tomáš Satoranský • Autor: Matěj Stránský

Od nové sezony nebudete nastupovat za Chicago Bulls, ale za New Orleans Pelicans. V takzvaném trejdu, kdy vás klub uvolní a může si vás tak vzít někdo jiný, došlo v momentě, kdy jste se vracel z olympiády. Jak se to všechno seběhlo?

Že se něco může stát, jsem očekával. V průběhu olympiády jsme ale byli v jednom kole. To, že jsme tam mohli být, pro nás hodně znamenalo, dost jsem to prožíval a na kariéru v NBA jsem se tolik nesoustředil. Den našeho odletu z Tokia se pak sešel s termínem, kdy přestupy v NBA začínají, a v momentě, kdy se začal dít i můj přestup, jsem zrovna nastupoval do letadla. V letadle naštěstí byla wi-fi a mohl jsem tak všechno řešit se svými agenty. I když tolik toho vyřešit nejde. Hráč totiž nemůže ovlivnit, v jakém týmu skončí. Ví jenom, že se něco děje, ale kde skončí, už ne.

Takže jste už před olympiádou něco tušil?

V NBA není nic stoprocentní. Kromě takových tří hráčů – například LeBrona Jamese – může vytrejdování potkat prakticky kohokoli. Věděl jsem, že Chicago potřebuje nějakou změnu, aby se dostalo do play-off, a tahle změna se většinou stává hráčům, kteří do týmu přišli za minulého vedení. S Chicagem jsem měl kontrakt na poslední rok. Ten teď přebral New Orleans.

Jak se vám šlo do olympijského turnaje, když tady byla možnost, že se po něm budete stěhovat?

Dokážu si klubovou a reprezentační kariéru rozdělit. Reprezentace je pro mě něco jiného, je to srdeční záležitost a na olympiádu jsem se strašně těšil. Už před kvalifikací na olympiádu jsem tušil, že se něco může stát, ale zároveň jsem předpokládal, že se na olympiádu nedostaneme a já se vrátím do Chicaga, abych manželce pomohl preventivně balit pro případ, že se budeme stěhovat. A my se na tu olympiádu dostali. Tím se celá situace zkomplikovala nejen pro mě, ale hlavně pro manželku a její maminku, protože měly doma dvě děti na hlídání, tudíž se prakticky nemohlo nic zabalit. Nakonec opouštěly byt a naše uklízečka musela zabalit sama. To jsou věci, s jejichž načasováním člověk nic nezmůže.

Když se vás klub rozhodne vyměnit a fakticky tak poslat na druhou stranu kontinentu, pomůže vám nějak se stěhováním?

Pomůže. Jsou zvyklí, protože podobné přestupy se dějí třikrát čtyřikrát do roka a mají na to svoje lidi. Jen je těžší stěhovat se, když jste v Evropě, kvůli časovému posunu a obecně kvůli vzdálenosti. Takže telefonujeme s agenty, s lidmi v New Orleansu, kteří poslali stěhováky, aby nám odvezli všechny věci. Ale stresující to je. Člověk je mimo Ameriku a cizí lidé stěhují jeho majetek.

Už jste v New Orleansu po přestupu byl?

Nebyl. Po kvalifikačním turnaji jsem odjel na týden do Chicaga za rodinou, protože jsem věděl, že budu na olympiádě, která bude trvat třeba měsíc. Po olympiádě jsem se vrátil do Evropy, do Španělska, kde jsme měli naplánovanou dovolenou. A teď nevím, kdy se do New Orleansu dostanu, protože tam je aktuálně hurikán a hrozí, že budou tři až čtyři týdny bez elektřiny.

Počasí v této oblasti bývá zrádné. Přemýšleli jste už nad tím, kam vás to Chicago poslalo?

Vím, že je tam teplejší počasí. Chci tím říct, že se snažím hledat na tom to pozitivní. Washington i Chicago byla skvělá města, ale těším se na nové výzvy. Bonusem je, že New Orleans je zajímavé a hezké město. Skvělá gastronomická a umělecká scéna. Myslím, že nás to bude s manželkou bavit. Ale člověk to řeší jinak, když má děti. Naštěstí ještě nechodí do školy, respektive dcera chodí do školky, což ale v moderním světě není těžké zařídit. Nemáme obavy, jenom z přeletu, protože nevíme, kdy se tam nakonec dostaneme.

Ve vašem prvním působení v zámoří ve Washingtonu jste začínal na křídle, což není vaše klasická pozice. Do Chicaga jste naopak přestupoval s tím, že trenér po vás bude chtít to, co umíte nejlíp, tedy pozici rozehrávače. Už víte, jak to bude teď?

Zatím nevím. S trenérem jsem se ještě nebavil, jenom s generálními manažery a s hráči, které znám. Předpokládám, že to bude jednodušší, než když jsem šel do Washingtonu. Byl jsem nový a neměl jsem vybudovaný respekt, který jsem si za pět let, co jsem v NBA, myslím, už vybudoval. Lidé vědí, co ode mě očekávat. Když jde člověk z Evropy, musí si vše vydobýt za oceánem znovu. Vím, že moje role je teď nejistá a předpokládám, že budu začínat z lavičky náhradníků. Na NBA je ale hezké i zrádné to, že v jeden moment hraje člověk za zápas pět minut a o tři týdny později hraje dvacet. Anebo naopak.

1_obalka_R36
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

1_obalka_R36
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 41 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte