Gerd Mueller, Bundesminister fuer Entwicklung und wirtschaftliche Zusammenarbeit, bei einer…
„Náklady našeho způsobu života a hospodaření jsme naložili na záda jiným.“ (Ministr pro rozvojovou spolupráci Gerd Müller, CSU) • Autor: imago images/photothek via Reute

Jak zařídit, aby kakao použité při výrobě naší čokolády nesklízely děti? Odpověď na jednu z výzev přezásobeného Západu hledali manažeři jednoho z největších německých obchodních řetězců už před sedmi lety, kdy nejlevnější tabulky mléčné čokolády v tamních supermarketech stály 35 centů. Jedna se nabízela: kupovat certifikované kakao, například se značkou Fair Trade, která zaručuje lepší příjem farmářů i základní kontrolu pracovních podmínek na jejich plantážích.

Majitel čokoládovny, jenž pro daný řetězec levnou čokoládu vyráběl, v tom problém neviděl: tabulka čokolády by se prý prodražila o jediný cent. „Proč to tedy neuděláme?“ navrhl jeden z manažerů. „Nejde to. Na jedné tabulce teď vyděláváme právě jen ten jeden cent,“ namítli kolegové z obchodní sekce. „A proč tedy o jeden cent nezvýšíte cenu?“ vzpomíná dnes po Skypu na svou tehdejší otázku Friedel Hütz-Adams, jenž je členem poradního sboru zmíněné sítě supermarketů pro otázky udržitelnosti. „To taky nejde,“ zněla odpověď. „Nemůžeme být ani o cent dražší než konkurence.“

Velké německé obchodní řetězce si zakládají na tom, že mléko, špagety, čokoládu a další potraviny prodávané pod vlastní značkou stojí co možná nejméně. V důsledku bývá cena těchto produktů v konkurenčních supermarketech navlas stejná. Tlak na co nejnižší náklady obchody přenášejí na své dodavatele – v tomto případě na čokoládovny, které jsou v dalším stupni výrobního řetězce nuceny nakupovat co nejlacinější kakao. „Tento tlak se přesouvá celým dodavatelským řetězcem,“ říká Hütz-Adams, odborník na obchod s kakaem z think tanku Südwind-Institut v Bonnu. „Na jeho konci stojí farmář a farmářka na rodinné plantáži v západní Africe, kteří za kakao dostanou zaplaceno tak málo, že si nemohou dovolit najmout dospělého člověka. Proto jim pomáhají děti.“

Na plantážích v Ghaně a Pobřeží slonoviny, odkud pochází kolem 70 procent světového kakaa, pracuje podle různých studií 1,5–2,5 milionu dětí. Vlečou těžké pytle, bez ochranných obleků rozprašují pesticidy nebo pomáhají se sklizní v době, kdy by měly sedět ve školní lavici. Podobný počet dětí na kakaových plantážích dřel před deseti, 20 i 30 lety – a dětská práce proto působí skoro jako zákonitost nadnárodního byznysu. Stejně jako nekonečně dlouhé pracovní doby šiček ve fabrikách na levnou módu v Bangladéši nebo mizerné mzdy sběračů černého čaje v indickém Ásámu. Něco se ale pomalu hýbe: německá vládní koalice se koncem zimy dohodla na obrysech zákona, který má tuto zdánlivě železnou logiku globalizace narušit.

Nová povinnost

Drsné pracovní podmínky v asijských textilkách nebo na afrických plantážích, mnohdy doprovázené znečištěním řek či kácením lesů, byly dlouho považovány za nutnou daň systému, jenž v posledku přináší prospěch všem. Spotřebitelům dopřává levné, všem společenským vrstvám dostupné zboží, zvláště ve východní Asii pak postupně vede ke zvyšování životní úrovně rodin i států. Nekonečnou práci v textilce mnohé šičky v Číně i Bangladéši považovaly za způsob úniku z venkovské bídy a za příležitost k zajištění lepší budoucnosti pro své děti.

Garments workers, Gazipur, Bangladesh - 16 Feb 2021
Nekonečnou práci v textilce mnohé šičky považují za šanci k úniku z venkovské bídy. (Bangladéš)

Uvědomělí západní spotřebitelé, kteří v tomto argumentu spatřují cynismus a s ničením přírody a robotou v manufakturách nechtějí mít osobně nic společného, z etických ohledů nakupují v second handech nebo u dražších, často domácích či fairtradových značek. Aktivisté pak sázejí na výzvy k bojkotu například levného textilu nebo k nátlakovým kampaním proti konkrétním koncernům.

Zmíněný německý zákon se o změnu snaží jinak – není odmítnutím ekonomické globalizace, ale pokusem o její reformu v podobě zavedení minimálních standardů, které zkrotí excesy kapitalismu na globální úrovni podobným způsobem, jako se koncem 19. a počátkem 20. století podařilo kultivovat divoký kapitalismus v Evropě.

 

1_obalka_R14
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům týdeníku Respekt.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením čísla nebo předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

I. Zadejte své údaje a zvolte způsob platby

Předplatné bude automaticky prodlužováno. Funkci můžete kdykoli zrušit.

Rychlá online platba

Odesláním objednávky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Máte dotazy ohledně předplatného? Neváhejte nás kontaktovat na predplatne@economia.cz nebo +420 217 777 888 (každý pracovní den 
od 7.30 do 17.00, mimo pracovní dobu je k dispozici záznamník).

Platbu kartou i on-line platbu zabezpečuje
Uvedené ceny jsou včetně DPH.

1_obalka_R14
Odemkněte tento článek
Získáte přístup ke všem 46 článkům z tohoto vydání.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte