0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Ve hvězdách13. 12. 20203 minuty

Žít jako znamení

Marie Rút Křížková 15. 6. 1936 – 4. 11. 2020

Vymanila se z poraženeckého
„Hlavou zeď neprorazíš“. • Autor: Matěj Stránský

Když jsem Marii Rút Křížkovou viděla poprvé, psal se rok 1993 a já se právě stala čerstvou členkou Respektu. Onoho dubnového dne seděla nad hromadou papírů u svého pracovního stolu v rozlehlé redakční místnosti v Bolzanově ulici, kde působila jako jazyková redaktorka, a jarní slunce proudící oknem ji zalévalo jasem. Bylo to symbolické. Drobná, vždy upravená distingovaná dáma, která při příchodu odkládala klobouk, na mě v porevoluční „divoké“ redakci plné cigaretového dýmu a redaktorů a redaktorek oděných v černé zapůsobila takřka jako zjevení.

A pokud u tohoto termínu zůstaneme, pak pro vystudovanou literární historičku a pedagožku, která zemřela 4. listopadu, byl zjevením Jiří Orten. Narodila se v Miličíně v roce 1936, ve stejném roce jako její souputníci Václav Havel, Jan Sokol či Milan Uhde. S Ortenovou poezií se seznámila v osmnácti coby studentka střední pedagogické školy v Liberci. A básník, jenž zemřel v roce 1941 v den svých 22. narozenin pod koly projíždějící německé sanitky, se pro ni stal „člověkem na celý život“. Kvůli touze zpracovat jeho dílo se přihlásila v šedesátých letech na pražskou filozofickou fakultu a také se seznámila s rodinou Jiřího Ortena (z pozdějšího vztahu s jeho bratrem Otou se narodila nejmladší ze tří dcer).

Reklama

Již na konci šedesátých let započalo editování Ortenovy pozůstalosti a posléze i tvorby dětí z terezínského ghetta – ale zároveň také život na okraji pod dozorem StB. Při srpnové invazi v roce 1968 totiž v Liberci (kde žila do roku…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc