Co s Bílou horou?

Respekt 45/2020 

Marek Švehla uvádí dnes často opakovanou (a nedostatečně doloženou) tezi Josefa Pekaře, že „v případě vítězství protestantské armády by české země prošly germanizací výrazně větší“.

Reklama
Reklama

Toto tvrzení zůstává v rovině spekulací. Za bernou minci musíme brát některá tvrdá historická fakta, dokládající oslabení země po Bílé hoře. Vzaly za své svobodné sněmy, umožňující účast na vysoké politice, schvalování daní a volbě panovníka i zástupcům menších pozemkových vlastníků a měšťanů. Byly zrušeny i domácí svobody, jež zabraňovaly svévoli shora: Matyášovo privilegium (1610), znemožňující svévolnou konfiskaci majetku, i právní systém zčásti založený na precedentech, zabraňujících zneužívání moci. A zatímco dříve museli úředníci českých zemí ovládat češtinu, která se rokem 1615 na Zemském sněmu dokonce stala výlučným jednacím jazykem, po Bílé hoře úřadování v němčině zvítězilo na celé čáře a takzvané Obnovené zřízení zemské (1627/1628) ani nebylo přeloženo do češtiny. Podíl Němců na obyvatelstvu země byl i před Bílou horou sice o něco větší, než později nostalgicky naznačoval Bohuslav Balbín, ale zdaleka ne tak velký jako o sto či dvě stě let později.

Habsburkové s jezuity dále zlikvidovali na svou dobu obdivuhodnou náboženskou svobodu pro jednotlivce. Jen část nekatolíků mohla „odejít ze země“, jak se dnes korektně píše, zbylí bývali za svou víru mučeni a někde i masově usmrcováni. Pekař si plně neuvědomoval, že na základě domácích reformací, které nebyly potlačeny zvnějšku, vyrostly jinde dost dobře spravované společnosti, a to se silnou národní identitou. Suverénnější Anglie, Skotsko, Dánsko, Švédsko, Švýcarsko a Nizozemí mohly rozvíjet vlastní, nezávislou kulturu i svobodnější politiku. Jejich kulturní a vědecký přínos s hvězdnými jmény tvůrčích osobností byl díky tomu silnější než přínos později téměř zapomenutých českých zemí.

Zdeněk Zacpal, nordista

Vidět královně do hlavy

Respekt 48/2020

Teď se dívám na první dvě série a seriál mi připadá jako bonboniéra – diváci seriálů typu Ordinace v růžové zahradě si pochutnají na řešení různorodých vztahů a ostatní si užijí i tu lehounkou kritiku imperialismu, elitářství a sexismu a dalších přežitků 20. století, která ale není hlavním motivem seriálu, takže to není nepříjemně „woke“ – pak by seriál sledovali jen ti, kteří taková témata vyhledávají, a tahle zábavně zpracovaná historie by se nedostala mezi masy. Samozřejmě že je to historie ve formátu docu-soap, ale lepší než nic!
Přehnaná kritika by obě strany hnala k přehnaným reakcím, a nakonec by křik přehlušil sdělení.

Kateřina Kathurani

Tančit novým kovovým potěšením

Respekt 48/2020

Díky za to, článek o Timothym Mortonovi mě dokopal k tomu se konečně rozhoupat k přečtení jeho knížek.

Johana Drlíková

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte