Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Rozhovory

Barack Obama: Jsem opatrný optimista

Rozhovor s bývalým prezidentem o největších hrozbách, kterým čelí demokracie

Záleží hodně na tom, s čím srovnáváte. (Barack Obama během letošní předvolební kampaně Joea Bidena) • Autor: Getty Images
Záleží hodně na tom, s čím srovnáváte. (Barack Obama během letošní předvolební kampaně Joea Bidena) • Autor: Getty Images

Jeffrey Goldberg: Dokážete si fenomén Donalda Trumpa vysvětlit způsobem, který vás zároveň nenutí zlomit hůl nad jeho voliči?

Barack Obama: Řeknu tolik: Nepřekvapuje mě, že se v našem politickém životě uchytí někdo jako Donald Trump. Představuje stejnou měrou symptom i katalyzátor. Čekal jsem ale, že když už budeme mít v této zemi pravicového populistu, bude to někdo přitažlivější.

Jeffrey Goldberg: Nikoli poloviční dítě?

Barack Obama: Ano. Vzpomeňme na dřívější populisty, postavy jako Huey Long. Ten nepatřil k pravici, byl to klasický populista pevně zakořeněný mezi lidmi. Znal život lidí, jejichž jménem vystupoval, skutečně jim hluboce rozuměl. Vlastně bych nečekal, že si pozornost a podporu obyčejných lidí získá někdo, kdo jimi úplně opovrhuje.

Také mě překvapuje, a to není moje originální myšlenka, když si vzpomenu na klasické mužské hrdiny v americké kultuře, v níž jsme vy i já vyrůstali: postavy jako John Wayne, Gary Cooper, Jimmy Stewart, Clint Eastwood. Představovali určitý typ. Tohle rád zdůrazňuji, jsem možná Afroameričan, to však znamená, že jsem Afričan i Američan. Že je to moje součást. A typ maskulinity, s níž jsem vyrůstal, odkazuje zpět ke třicátým a čtyřicátým letům nebo ještě dál. Jeho součástí je, že muž drží slovo, že nese odpovědnost, že si nestěžuje, že to není zákeřný spratek, naopak, že slabší proti šikaně takových spratků brání. A tak jsem si myslel, že i když jste třeba někdo, komu leze na nervy politická korektnost dnešní levice a kdo si přeje, aby chlapi byli zase chlapi, a má plné zuby věčných stížností na patriarchát, že vaším vzorem nebude naříkající, prolhaná postava neschopná nést jakoukoli odpovědnost.

Myslím, že to ukazuje na sílu televize v naší kultuře. To mi často uniká, protože se na televizi zase tak moc nedívám. Rozhodně ne na reality show. A někdy mi tak uniknou věci, které jsou důležité. Něco se prostě změnilo. A já pořád cítím obdiv k velké části tradičních hodnot, jež se někdy popisují jako maskulinní. Které se týkají velké (válečné – pozn. překl.) generace a zahrnují schopnost se obětovat.

Jeffrey Goldberg: Jeden můj kolega tvrdí, že ve skutečnosti patříte mezi konzervativce odmítající Trumpa.

Barack Obama: Chápu. Obdivuji určitý smysl pro poctivost, upřímnost, odpovědnost, domácí hodnoty. To je moje kansaské já. V mém životě to představovala babička. A pak Američané, které oslavujeme v Normandii, včetně mého strýce Charlieho, jenž patřil k jednotkám osvobozujícím Buchenwald. To byli chlapi, kteří byli schopni se obětovat pro druhé, přestože měli své limity, měli emoce omezené naučenou představou o tom, co smějí či nesmějí jako muži cítit. A nikdy se nechvástali a rozhodně by nikdy z podvádění nebo zneužívání druhých nedělali svou ctnost. Takže, abych odpověděl na vaši otázku, nepřekvapuje mě, že na trhu bylo místo pro populismus, nejen ve Spojených státech, ale na celém světě.

Jeffrey Goldberg: Ale překvapuje vás, v jaké podobě se populismus zjevil.

Barack Obama: Ano, a to odkazuje k části popkultury, která mi unikla. Je to vlastně zajímavé, teď se píše o tom, že Trump získal ve volbách podporu většího počtu černošských mužů, a občas o nějakém rapperovi, který se postavil na jeho stranu. Musím sám sobě připomínat, že když rap posloucháte, je to celé o absurdně drahém oblečení, o ženách, o penězích. Spousta klipů používá jako měřítko úspěchu stejné věci jako Donald Trump. Všechno je pozlacené. A to všechno se vtírá a prosakuje do širší kultury.

Bavili jsme se s Michelle o tom, že i když jsme oba vyrůstali na úplně odlišných místech, oba jsme zároveň byli ve smyslu příjmů hodně dělnická třída, nižší střední třída, a že jsme nebyli vystavení každodennímu pocitu, že když nemáte určité věci, za nic nestojíte. V Americe vždy existoval kastovní systém, nejen rasový, ale i ekonomický, v době, v níž jsem vyrůstal, to ale nebylo tak všudypřítomné. Potom se však začnete dívat na Lifestyles of the Rich and Famous a začnete mít pocit, že buď to všechno máte, nebo jste lúzr. A Donald Trump tenhle kulturní směr ztělesňuje a ten směr dnes hluboce prostupuje americkou kulturou.

Před chvílí jste zmínil, že jsem nějakým způsobem antitrumpovský konzervativec. To není úplně pravda, zároveň ale pravda je, že díky své povaze straním jistým formám konzervatismu v tom smyslu, že nejsem jenom materialistou. Nevěřím, že všechno determinuje ekonomika. Je důležitá, ale já věřím, že jsou i jiné věci než peníze, příjem, nákupy. Mluvím o náboženské kritice moderní společnosti, o tom, že jsme ztratili smysl pro pospolitost. A v tom spočívá můj optimismus. To mi dává naději, že je možné se brát za společnou věc spolu s jistým typem konzervativců nebo evangelikálů, kteří ve své podstatě touží obnovit pocit smyslu, účelu, spirituality… lidmi, již věří pojmům jako správa společných věcí. Takoví lidé mohou najít společnou řeč s lidmi na levici, kteří mají podobné nematerialistické instinkty, ale nevyjadřují je prizmatem náboženství.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].