Byl to hrozně přirozený, logický krok. Nešlo to udělat jinak.“ Tak své rozhodnutí vrátit se do zdravotnictví a pomoci se zvládnutím koronavirové situace komentuje dvaatřicetiletá Zuzana Matějková. Před 13 lety vystudovala na zdravotní sestru, nakonec ale v nemocnici nikdy nepracovala – až do letošního října. Když začátkem měsíce viděla, jak přibývá nakaženého personálu, nabídla se do dvou nemocnic, které má dobře dostupné z domova. „Obě vrchní sestry byly rády za pomoc i od člověka, který to nikdy nedělal a má jenom diplom,“ říká Matějková. Stejně jako ona se obracejí k nemocnicím stovky dalších lidí: mediků i těch, kdo s oborem nemají nic společného. Už teď lze tvrdit, že bez jejich angažmá by dopady pandemie v Česku byly v delší perspektivě ještě drsnější.
Byl to reflex
Možné vyčerpání kapacit zdravotnického personálu se postupně ukazuje jako zásadní problém druhé vlny pandemie v Česku. Zdravotníků nakažených koronavirem rychle přibývá, podle dat České lékařské komory k 10. říjnu bylo nakažených lékařů 978. V případě sester šlo o číslo 1862 a přes 1500 nakažených komora evidovala u „ostatních pracovníků“ ve zdravotnictví. Všichni se tedy logicky snaží jakkoli pokrýt výpadky personálu. Do oboru míří medici a vystudovaní zdravotníci a s administrativou pomáhají lidé, kteří se zdravotnictvím společného nikdy nic neměli. Příkladem toho, že uplatnění dnes nemocnice najdou pro leckoho, je čtyřiadvacetiletý student historie Tomáš Vlachovský. Vedle studia na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice tři dny v týdnu pracuje na covidové lince, kterou kraj na podzim zřídil. Volajícím zařizuje rezervaci na koronavirové testy a poskytuje informace o nemoci. „Je to trochu jako historie. Tohle se také naučíte a pak to lidem vyprávíte,“ říká.
Již dnes platí, že zejména díky pomoci „zvenku“ mohou některá zařízení poskytovat stejnou péči jako před pandemií. „Nějakým způsobem bychom fungovali, ale mohlo by dojít k ohrožení života pacientů, zanedbání nebo přehlédnutí něčeho zásadního,“ popisuje situaci vrchní sestra Nemocnice Třebotov Petra Bubíková. Tam momentálně působí 11 dobrovolníků, většina z nich jsou studenti. I když je jejich pomoc nepostradatelná, zkušený personál nikdy stoprocentně nenahradí a vždy pracují pod dohledem klíčového zaměstnance, vysvětluje Bubíková. Dobrovolníky se jí podařilo najít poté, co vyvěsila výzvu na Facebook a oslovila s prosbou o propagaci i některé influencery. „Tonoucí se stébla chytá,“ komentuje Bubíková rozhodnutí inzerovat potřeby nemocnice i na sociálních sítích. „Není to úplně příjemné, protože člověk na sebe přitáhne pozornost. Přineslo to ale to, co jsme potřebovali. Zachránilo nás to,“ říká.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
