Lepší je být zdravý a bohatý

Chirurg operuje, diabetolog hlídá krevní cukr, kardiolog léčí srdce. Hmm, bez urážky. Je sice skvělé, kam za posledních padesát let poskočil vývoj léčebných metod v medicíně. Už dávno před Hippokratem léčitelé své souputníky léčili. Ale není to po těch letech fakt už trochu nuda? Poskakujeme, ale co nějaký pořádný skok? Disrupce. Za sebe říkám, že mě chirurgie baví více než cokoli jiného na světě. Ale za nás všechny a za pokrokovou společnost, ve které se nacházíme, bych řekl, že je to už málo. Neviděl bych si na špičku nosu, kdybych se smířil „jen“ s tím, že můžeme velice efektivně léčit. Klidně budu poslední chirurg svého druhu, ale také se zamyslím, jestli náhodou nemůžeme být trvale zdraví.

A tak ještě před tím, než už konečně odpálím plejádu konkrétních preventivních opatření a programů, dovolím si potřetí a naposledy úvod k tomu, co tou prevencí vlastně myslím. V klasických skriptech najdete pojmy primární a sekundární prevence. Přestože se to pořád mele dokola, málokdo tomu pořádně rozumí. Cílem primární prevence je omezit anebo alespoň oddálit vznik onemocnění tak, že se odstraní již vzniklé rizikové faktory. Lapidární příklad budiž to, že infarkt myokardu nedostanu (anebo až za mnohá léta), pokud mimo jiné okamžitě přestanu kouřit. Cílem prevence sekundární je diagnóza nemoci v časném stadiu, či dokonce v době, kdy se ještě nestihla nijak projevit a kdy je ještě možné ji zastavit, nebo dokonce vyléčit. Třeba odstranění žlučníkových kamenů po prvním záchvatu může…