Po hlavě
Příběh mladé atletky s Downovým syndromem dokazuje, že vytrvat má smysl
Na atletický ovál uprostřed barevných bytovek pálí odpolední slunce. V rokycanském sportovním areálu nedaleko místní základky vládne ospalý klid. Vedle laviček leží přichystané sportovní tašky plné atletického náčiní, o železné zábradlí se opírá krátkovlasá žena v letních šatech a pozoruje mladou dívku kroužící po oválu. Adriana Sailerová připravuje rozehřívacími koly svou dceru Magdalenu před začátkem pravidelného středečního tréninku na příchod trenéra. Na hřišti společně tráví tři odpoledne v týdnu, v úterý a ve čtvrtek ovál střídají kurty plzeňského klubu Slavia a v zimní sezoně k tomu o víkendech přibude ještě lyžování v Železné Rudě.
Za nabitým sportovním programem, na němž se podílí celá rodina, stojí stejně jako všude jinde spousta času a dřiny. Každý plynulý pohyb, který na dráze působí samozřejmě, ale patnáctiletou sportovkyni stojí o něco více úsilí než její vrstevníky. Její příběh navíc v praxi dokazuje, že obsah slova „inkluze“ má minimálně ve sportovním světě mimořádně přitažlivé kontury.
V normálním světě
Pro Magdalenu Sailerovou by kvůli sníženému svalovému napětí bylo provedení běžných atletických cviků jen velmi obtížně představitelné. Díky systematickému tréninku a v útlém věku praktikované tzv. Vojtově metodě má ale svaly posílené natolik, že jí umožňují i pohyb, který by takto jiný člověk s Downovým syndromem rozhodně nezvládal.
Když se Magdalena, které dnes nikdo neřekne jinak než Madlenka, narodila, diagnóza se zdála neúprosná. Adriana…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
