Tragédie v Bohumíně: Když není úniku

Podle Martina Trčky, který učí na katedře požární ochrany fakulty bezpečnostního inženýrství v Ostravě taktiku zásahů, vypadá naprostá většina požárů, k nimž hasiči vyjíždějí, zcela jinak. Typický bytový požár vznikne tím, že se od nedopalku cigarety či elektrického spotřebiče v kuchyni nebo v pokoji vznítí kus textilu a oheň se pak jen pomalu rozhořívá. Obyvatel bytu tak mívá dost času k tomu, aby zavolal hasiče a z bytu utekl. „Oheň se zpočátku šíří pomalu, zvlášť když jsou zavřené dveře i okna a nemá přísun vzduchu,“ vysvětluje Trčka a ukazuje novinářské návštěvě instruktážní video, ve kterém začíná hořet modelový obývací pokoj vybavený pohovkou, stojací lampou, kobercem a židlemi. Pokoj na videu se sice po čase ocitne celý v plamenech, od počátečního chytnutí pohovky však uběhne asi osm minut. Dalších několik minut pak může trvat, než se ohni podaří překonat zavřené dveře do další místnosti, což by lidem mělo stačit k útěku.

Podle Trčky, který sám dříve sloužil jako hasič, však měli obyvatelé bohumínského bytu oproti tomuto obvyklému scénáři dvě velké nevýhody. Tou první bylo, že se oheň nerozhoříval postupně, ale vzplál naráz. „Když se použije urychlovač, jako třeba benzin, má to zásadní vliv na průběh požáru. Benzinové páry ve vzduchu naráz vzplanou, jako by došlo k malému výbuchu a oheň prakticky hned pokročí do pokročilé fáze, kdy hoří celý prostor,“ říká Trčka. Druhou zásadní nevýhodou obyvatel bytu podle něho byla skutečnost, že útočník zapálil právě předsíň, tedy jedinou únikovou cestu z bytu.

Když hasiči přijeli na místo, zbývalo přesně sedm minut do okamžiku, kdy se byt stal zcela neobyvatelným.

Podle Trčky je těžké lidem v bytě radit, co se dalo v takové situaci dělat, protože nevíme, jestli byl v předsíni koberec či věšák a co všechno vlastně zachvátil požár. Pokud však měli obyvatelé bytu aspoň teoretickou šanci vyváznout živí, pak to podle požárního znalce bylo právě v tuto první chvíli. Benzin totiž sice rychle vzplane, ale ze vzduchu rychle shoří a po prvotní explozi podle Trčky možná šlo přehodit si přes sebe deku, zhruba tři metry dlouhým hořícím prostorem proběhnout, vyběhnout skrz dveře na chodbu před bytem a zachránit se. Utíkajícím by v takovém případě nejspíš chytly vlasy a skončili by v nemocnici s popáleninami, ale mohli by přežít. Časové okno, kdy se šlo o něco takového aspoň pokusit, ale trvalo jen asi půl minuty, pak už vzplálo bytové jádro a další součásti předsíně a k místnosti se už kvůli vysokému žáru nešlo ani přiblížit. „Aby člověk takové rozhodnutí udělal, musel by být duchapřítomný a rozhodný, což by v takovou chvíli svedl možná vyškolený hasič, ale většina obyčejných lidí těžko,“ upozorňuje Trčka. „Obzvláště v uvolněné náladě, kdy v bytě probíhala narozeninová oslava.“

Z předsíně bohumínského bytu vedou podle Trčky kromě dveří na chodbu ještě dva další východy, z nichž jeden vede do kuchyně a druhý do pokoje. Ve chvíli, kdy vzplála předsíň, se mezi kuchyní a pokojem už nedalo přesouvat a ta část osazenstva, která se v kritickou chvíli ocitla v kuchyni, měla osudovou výhodu. Když viděli, že se oheň nekontrolovaně šíří, mohli vyjít na balkon a přelézt přes něj na balkon sousedního bytu. Čtyřem lidem se takto podařilo zachránit. Zbytek takové štěstí neměl a oheň je brzy zatlačil až k otevřeným oknům, z nichž vyskočili ve chvíli, kdy jim už podle videozáběrů hořely šaty na těle. Jak zahynulo šest lidí, kteří v bytě zůstali, zatím není známé, je však pravděpodobné, že uhořeli. „Ve fázi rozvinutého požáru se teplota v místnosti pohybuje kolem osmi set stupňů. V tom nejde přežít,“ říká Trčka. Zda šlo šíření ohně v bytě zpomalit zavřením dveří do předsíně, to zatím není možné odhadnout, není totiž jisté, že tam vůbec nějaké dveře byly.

V okamžicích, kdy patnáct lidí v bytě bojovalo o život, už na místo mířilo několik hasičských posádek. Jak vyplývá z informací poskytnutých moravskoslezskými hasiči, první dvě auta k paneláku dorazila za pět minut od přijetí žádosti, což je výrazně pod zákonem stanoveným desetiminutovým limitem. Když hasiči přijeli na místo, zbývalo přesně sedm minut do okamžiku, kdy se byt stal zcela neobyvatelným, a lidé se začali vrhat z oken. Hasiči, kteří na místo přijeli jako první, zasahovali podle rutinního postupu, který takřka vždy volí u výškových budov. Ačkoli se řada svědků na místě a později na sociálních sítích vyjadřovala, že hasiči měli začít hned roztahovat matraci a lidi z bytu zachraňovat pomocí žebříků, standardní zákrok probíhá vždy vnitřkem domu – což udělali i hasiči v Bohumíně.