Starejte se a plaťte

Respekt 32/2020

Komentář ohledně využívání Karlínských kasáren a dalších státních nemovitostí zcela opomíjí důležité okolnosti pro hospodaření se státním majetkem. Tou zásadní je fakt, že se v areálu provozuje celá řada komerčních činností. Přitom za provozování týchž aktivit musí kdekoli jinde po Praze jejich provozovatelé majitelům nemovitostí standardně platit ve formě nájemného.

Reklama
Reklama

A nic jiného nechce ani ÚZSVM. V areálu se kromě kulturních činností – promítání filmů (za vstupné), pořádání koncertů (za vstupné), divadla (za vstupné) atd. – provozuje „standardní“ podnikatelská aktivita. Jde například o bar navazující na hudební klub, kavárnu nebo o saunu za 700 korun na hodinu. I volejbal se komerčně pronajímá za 250 korun na hodinu. Ani podle nápojových ceníků se rozhodně nejedná o žádnou charitu.

Sami provozovatelé přiznávají, že do areálu zavítal od roku 2017 milion návštěvníků, kteří těchto placených služeb využívají. Za této situace není možné poskytovat státní majetek zdarma a není to ani žádná novinka.

Proto ÚZSVM vyhlásil transparentní výběrové řízení na pronájem, v rámci nějž byly uvedeny způsoby využití budov podle dostupné dokumentace. Nejedná se tedy o žádnou změnu oproti současnému stavu. Do výběrového řízení  se mohl přihlásit každý včetně současných provozovatelů a je pouze jejich rozhodnutím, že se nepřihlásili.

(…) ÚZSVM v minulosti zdarma dočasně vypůjčil několik nemovitostí a téměř vždy se mu to nevyplatilo. Ona dočasnost byla totiž často vykládána tak, že je to na věčné časy. A po skončení výpůjčky buď odmítli odejít úplně, nebo se snažili vyvíjet tlak například přes novináře, ať už jde o žižkovskou Kliniku, nebo o kurty na Letné. ÚZSVM se přitom vždy musel, musí a bude muset řídit podle platné legislativy a dalších předpisů v oblasti hospodaření se státním majetkem.

Ing. Radek Ležatka, vedoucí samostatného oddělení Komunikace Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových

Nejhorší pro politiky je být směšní

Respekt 32/2020

Rád bych upozornil na chybu v koherenci jedné odpovědi v rozhovoru s politologem Ladislavem Mrklasem.

V otázce „Dříve lákala ODS na reformy, na modernizaci země. Na co může lákat voliče dnes?“ Ladislav Mrklas odpovídá, že strana ODS je „pro lidi, kteří se nechtějí zabývat právy menšin“. V následující větě popisuje cíle strany – „ekonomická témata, zahraničněpolitická témata“, bezprostředně se však vrací a objasňuje, že mluví o sexuálních menšinách a o tom, že ODS jinými slovy nepodporuje například právní záštitu homoparentálních rodin. „To je pro velkou část společnosti zásadní věc, notabene v situaci, kdy se země dostane brzy do hospodářské krize,“ navazuje.

Předpokládám, že Ladislav Mrklas logicky nenavazuje na předchozí větu o sexuálních menšinách. Jinak si nedokážu představit, jakým způsobem je důležité v době nastávající hospodářské krize nezrovnoprávňovat homosexuální páry, neboť opak by, podle takové interpretace, proces ekonomické recese zřejmě urychlil.

Jan Černohorský

Jak natočit Havla

Respekt 31/2020

V článku je uváděn názor Pavla Kosatíka, že historický film má být oslovující metaforou, a není od toho, aby přinášel dějepisné informace, které má divák znát ze školy. Na základě vlastních zkušeností soudím, že jsou to dost přemrštěné požadavky jak na diváka, tak na školství. Jako náctiletý jsem ze školy o Gándhím znal možná tři věty, o Pchu-im nic, a tak jsem z filmů GándhíPoslední císař hodně vstřebával právě historická či kulturněhistorická fakta. Až ve zralejším věku jsem Wajdova Wałęsu vnímal mnohem metaforičtěji (ne však s informacemi nabytými ve škole, ale z vlastní „dobrovolné“ četby).

(…) Teorie o tom, jak by něco mělo být, pak zůstávají pouhými teoriemi: je třeba počítat s divákem. Jestliže má být Havel pro mladé publikum, které o něm nic neví – jak se tvrdí v článku –, pak je prostě určen právě pro lidi, kteří z něj historické informace vyčíst budou chtít, ač třeba snímek někoho z nich osloví i jako metafora. A není metaforické vnímání někdy spíš tím, do čeho divák dospívá postupujícím věkem, zkušenostmi a dovzděláváním?

Jan Dlask, Pardubice

Tři dny v Berlíně

Respekt 31/2020

Se zájmem jsem si přečetl uvedený článek, pár věcí v textu mě ale zarazilo.

K bodu 6 (a 8, 10): V těchto bodech mě zarazil váš překlad německého Treptower Park jako „park Treptow“. Jedná se o park, který se sice nachází ve čtvrti Treptow, ale přijde mi, že by bylo v češtině přirozenější použít adjektivní tvar Treptowský park. Park v Brně by se asi také spíše označoval jako brněnský park než jako park Brno. To by ostatně odpovídalo i německému originálu Treptower Park. Vaší variantě „park Treptow“ by v němčině nejspíše odpovídal hypotetický název Park Treptow nebo Treptow-Park.

K bodu 10: Zarazil mě váš překlad názvu kanálu Landwehrkanal, který v textu uvádíte jako „kanál Landwehr“. Tento název by se do češtiny překládal těžko, ale asi by bylo vhodnější použít něco jako kanál Landwehrkanal, podobně jako to ostatně děláte o větu dále u „most Admiralbrücke“. Použití formy kanál Landwehr (analogicky i u předchozího bodu) podle mého názoru mylně evokuje, že se kanál jmenuje Landwehr.

K bodu 10: Nakonec bych měl ještě poznámku k vašemu tvrzení v bodě 10, že Kreuzberg, tj. čtvrť Friedrichshain-Kreuzberg, je jediné místo v Německu, kde pravidelně vyhrávají volby Zelení. V Kreuzbergu sice Zelení vyhráli poslední troje komunální volby a i v jiných volbách jsou zde silní, ale rozhodně se nejedná o jediné místo v Německu, kde tomu tak je. Opakovaně Zelení vyhrávají hlavně v univerzitních městech typu Freiburgu, Tübingenu nebo Stuttgartu, ale taky opakovaně v Bádensku-Württembersku.

Martin Konvička

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte