Není planeta B,“ zní jedno z hesel klimatického hnutí. A stejně se dá shrnout útlá knižní esej Zpátky na zem od francouzského filozofa Bruna Latoura, jež je stejně naštvaná jako ekologičtí demonstranti. Jeden z nejvlivnějších myslitelů současnosti tu dává do souvislosti několik jevů: deregulaci, růst nerovností, migraci a popírání klimatické krize. Kořeny podle něj mají v devadesátých letech – „právě v okamžiku, kdy někteří věřili, že dějiny skončily, začaly se pokradmu odvíjet dějiny jiné“. Vyvrcholením procesů bylo odstoupení USA od Pařížské dohody o změně klimatu v roce 2017; právě tento akt ho vyprovokoval k sepsání knihy, v níž píše naléhavěji, srozumitelněji a čtivěji než kdy dřív.
Emeritní profesor Pařížského institutu politických věd tu tvrdí, že neustálý důraz na modernizaci a snahy kolonizovat bezbřehý prostor včetně vesmíru vedly ke ztrátě vlastní půdy pod nohama. Někteří lidé se chovají, jako by „spadli z jiné planety“ a ze Země bylo kam uprchnout, píše – a přirovnává to k Titaniku: „Vládnoucí třídy chápou, že ztroskotání je nevyhnutelné; zabírají si místa v záchranných člunech pro sebe; žádají orchestr, aby hrál ukolébavky dostatečně dlouho, aby mohly využít noční tmy a vytratily se předtím, než přílišný náklon lodi vyburcuje i ostatní třídy.“
Uvnitř laboratoře
Latourovi se podařilo něco neobvyklého: stát se filozofem, sociologem a antropologem zároveň. Kombinuje poznatky z různých disciplín tak, aby se vykryly jejich nedostatky a podtrhly…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 36 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
