Ani koronavirová epidemie nemůže být důvodem, abychom svoji práci odváděli lajdácky a nepoctivě. Přesto Jan H. Vitvar seká jako Baťa cvičky jeden text za druhým, ve kterých šije do ministerstva kultury, aniž by si ověřil základní skutečnosti. Podstatný je pro něj obrázek, který si vytvořil předem: že pro kulturu málo děláme a málo na ni dáváme. Jen pro ilustraci, při poslední ekonomické krizi pravicová vláda seškrtala rozpočet na podporu živé kultury na 300 milionů, my jsme dnes v krizi, která má pro státní rozpočet daleko větší důsledky, vyjednali pro živé umění celkem 1,6 miliardy korun, což nikdy dřív nebylo.
Skoro bych si už mohl se starým dobrým Saturninem založit kancelář na uvádění Vitvarových dojmů na pravou míru. Dnes se alespoň ve třech bodech zastavím u komentářů Kultura v karanténě (20. dubna) a Otevřeme knihkupectví a zrušme DPH na knihy (21. dubna).
Ano, první záchranný balíček pro oblast kultury je zaměřen především na podfinancovaná regionální divadla, orchestry nebo galerie v regionech, na příspěvkové organizace státu, jako je Národní galerie, která je v nelehké finanční situaci. A celých 440 milionů navíc půjde na subjekty nezávislé umělecké scény. Mým cílem bylo podpořit v prvé řadě neziskovou kulturu jako dostupnou veřejnou službu.
Zatímco komerční divadelní scény si mohou odkládat peníze pro strýčka Příhodu, neziskové soubory nikoli. Jsou odkázány jen na naši pomoc, zatímco podnikatelé v kultuře se mohou zapojit do programů vyhlášených ministerstvy průmyslu a obchodu, práce a sociálních věcí, případně financí.
To ale neznamená, že je mi jejich situace lhostejná. V současné době se snažíme zajistit další finanční prostředky i pro tuto komerční část kultury. Patřím k těm, kteří s lehkou závistí hledí do sousedního Německa, kde ministerstvo kultury disponuje nesrovnatelně tučnějším rozpočtem a má v popisu práce pokrývat i kulturní a kreativní průmysly. Již dlouho před vypuknutím epidemie jsem se začal zajímat o kreativní průmysl, který dnes patří pod MPO. Snažím se, aby v něm kultura získávala stále větší roli, ale to nebude hned. Zde bych proto naopak já přivítal lobbing pana Vitvara za tuto systémovou změnu, jež by našemu ministerstvu rozšířila portfolio a přihrála další finanční prostředky, které teď zkrátka nemáme.
Subjekty nezávislé kultury dobře známe na základě dotací, které čerpaly nebo čerpají. O jejich rozdělování však nerozhodují úředníci podle svého vkusu, jak si myslí pan Vitvar, nýbrž odborné grantové komise složené z externích (neministerských) odborníků na konkrétní oblast – tanec, literaturu, divadlo, výtvarné umění či hudbu. Nemusíme proto teď sáhodlouze hodnotit, jestli si náš příspěvek zaslouží: o kvalitě jejich produkce již od expertů víme.
Dále se pan Vitvar mýlí, když proti sobě staví čísla, jimiž operuji na jednáních vlády, a data Divadelního ústavu. Asi mu uniklo, že Divadelní ústav je příspěvkovou organizací ministerstva a svěřenou oblast za využití kvalitativních údajů mapuje na základě mého zadání. I s jeho podklady se pak vrhám do debat s ostatními ministry.
Panem Vitvarem je rovněž ministerstvu i mně osobně vytýkáno, jak málo toho děláme pro knihkupce a vydavatele. Především platí, že jsem ve vládě prosadil, že pokud vše půjde podle plánu a epidemiologická čísla budou vypadat dobře, knihkupectví budou otevřená už od minulého pondělí, tedy mezi prvními provozovnami.
Protože peněz máme k dispozici limitované množství, snažíme se pomoci zejména těm nakladatelům, pro něž by dnešní situace byla likvidační. V této oblasti nebudeme aplikovat podmínku, že o pomoc bude moci žádat organizace, která byla aspoň jednou za poslední tři roky úspěšná v dotačním řízení ministerstva. Mohou se hlásit všichni nakladatelé a nemusí si vymýšlet žádné nové tituly – lze přijít s těmi, které mají ve svých plánech. K původním 15 milionům korun jsme dali ještě 20 milionů a chci přidat ještě víc.
Za snížení DPH u knih budu coby vášnivý čtenář nadšeně lobbovat s panem Vitvarem. Dokážu si představit i snížení DPH na vstupné pro kulturní akce. Podstatnější ovšem bude konsenzus ve vládě, parlamentu, ale také dohoda s Evropskou komisí.
Do té doby však musíme zodpovědně hospodařit s každou korunou. A to děláme, přestože to pan Vitvar nevidí nebo vidět nechce..
Lubomír Zaorálek, ministr kultury
K mým domnělým omylům:
Nezávislý novinář tu není od toho, aby lobboval za další finanční prostředky pro MK, ale aby sledoval, jak s těmi stávajícími MK nakládá.
MK nezveřejnilo, kdo nyní rozhoduje o konkrétním rozdělení mimořádných dotací, pouze opakuje, že podpoří ty subjekty, které v posledních třech letech aspoň jednou uspěly při žádosti o grant, čili už jsou prověřené odbornými komisemi. Z čehož logicky vyplývá, že je to nyní zcela v rukou úředníků MK. O výši mimořádného příspěvku mimochodem dnes nemají jasno ani samy příspěvkové organizace MK, jak se lze v tomto čísle dočíst v případě NGP na str. 58).
Dotazník Dopady koronaviru na kulturní sektor, který Divadelní ústav rozeslal, byl realizován katedrou produkce DAMU a katedrou arts managementu VŠE a píše se v něm, že byl „připomínkován“ MK, nikoli že byl vytvořen na základě zadání MK.
Podmínku, že o mimořádnou dotaci nemohou žádat nakladatelé, kteří za poslední tři roky neuspěli v dotačním programu MK, ministerstvo odstranilo až poté, co na ni upozornilo Aktuálně.cz.
Že si nakladatelé budou muset vymýšlet nové tituly, protože jim nezbude než předělat své původní plány, je často opakovaná stížnost samotných nakladatelů.
Dosud vyčleněných 35 milionů korun na záchranu celého knižního trhu stále stojí proti 2,5 miliardy, na niž celkovou ztrátu odhaduje Svaz českých knihkupců a nakladatelů..
jhv
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
