Ondřej Horák (1976) se na literární scéně vyskytuje několikerým způsobem: je publicistou a kritikem, jeho jméno najdeme v tiráži nejedné publikace v kolonce redaktor, netají se tím, že sloužil jako námezdní psáč – a v neposlední řadě píše prózy. Po románu Dvořiště (2013) a předloňské novele Nebožtík následuje nyní román Mrtvá schránka.
Vypravěčem je autorův vrstevník, samotář pobývající dílem v Praze, dílem ve venkovském stavení. Živil se a živí všelijak: mezi jiným procestoval kus světa coby příslušník cizinecké legie, obchodoval s nemovitostmi, v Praze si zařídil na různých místech schránky, do nichž si ze zahraničí posílá drogy, které zde pak prodává. Do mysli se mu vytrvale vkrádá pocit ztraceného ráje, jímž je čas mládí spojený s kamarádstvím, sexuálními eskapádami, s bezstarostností, s otevřenými možnostmi vybírat si zážitky všemožného druhu. Zároveň si uvědomuje, že na tohle teď už nemá „sílu ani chuť“. Proto když se o prázdninách sblíží s mladičkou dívkou, která pobývá ve vsi u dědečka, užívá si slasti, ale nedělá si iluze o perspektivnosti tohoto vztahu. S přirozeně inteligentní a citlivou studentkou si mimořádně rozumí, ale právě i díky vědomí prázdninové dočasnosti oné blízkosti – oboustrannému, jak se domnívá.
Mrtvou schránkou prosakuje melancholie kořeněná umírněným cynismem. Uplývající čas, pochopení, že už nic nejde vrátit, a nenaplněnost vztahů jsou však jediným plodným zdrojem příběhu. Vše, co souvisí s vypravěčovou…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
