Den díkůvzdání je mým oblíbeným svátkem. Jedná se o sekulární oslavu Ameriky a já jako přistěhovalec cítím, že mohu být Americe za mnohé vděčný. Jsem optimista s tendencí vidět příběh této země jako snahu vypořádat se s vlastními nedostatky a směřovat vpřed. Poslední dobou ale není snadné si radostný postoj udržet. Zdá se mi totiž, že se nejsilnější stránky Ameriky, její konstituční republika a demokratický charakter, nacházejí v nebezpečí rozkladu.
Zaposlouchejte se do prezidentova jazyka. „Naše radikální demokratické protivníky pohánějí nenávist, předsudky a hněv,“ hřímal na předvolebním shromáždění v červnu. „Chtějí vás zničit, chtějí zničit naši zemi v podobě, jakou známe.“ V jazyce politiků se to dnes hemží slovy jako „zrádce“ nebo „převrat“. Někdo si snad mohl myslet, že proces odvolání prezidenta nabídne důkazy a fakta, jež rozptýlí věčné překrucování a výmysly, opak je ale pravdou. Nyní je jasné, že polarizace společnosti dosáhla míry, kdy je stranickým pohledem interpretováno naprosto všechno. Může Amerika v tak otrávené atmosféře přežít?
Volený diktátor
Dříve to zvládala. Americká republika je výjimečným výtvorem určeným k tomu, aby zajistil soužití velmi rozmanitých lidí s naprosto odlišnými myšlenkami i hodnotami. Přežila bitvy mezi otrokáři a abolicionisty, přežila mccarthismus, Vietnam i Watergate. V každém z těchto zápasů šlo o hodně, všechny vyvolávaly vášně a všechny nakonec odezněly, byť po nich zůstaly zahořklost a zklamání. Dějiny, dokonce i…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
