Když Most spolknul důl
Věděli jste, že z celkem 3646 archeologických akcí v Praze v letech 1837–2000 se jich plných 40 procent uskutečnilo v poslední dekádě 20. století? Ve svobodných poměrech se totiž konečně pro investory otevřela možnost měnit radikálně tvář hlavního města, které už bylo zároveň poučené, že je třeba vlastní minulost alespoň zdokumentovat, když už jsme se ji rozhodli vybagrovat. A jak vyplývá z knižního rozhovoru s někdejším dlouholetým šéfem Ústavu pro archeologii na FF UK Janem Klápště, k tomuto stavu se jeho obor nepropracovával snadno.
Dnes sedmdesátiletý odborník do praxe nastoupil v místě, které se stalo symbolem vztahu minulého režimu nejen ke krajině, ale i ke kulturnímu dědictví, jež v sobě v nepočítaně historických vrstev obsahuje. Od roku 1972 se podílel na archeologickém průzkumu Mostu. V rozhovoru vzpomíná, jak šokující pro něj bylo sledovat, když královské město s desítkami okolních vesnic končilo v nenasytném chřtánu povrchového dolu dřív, než si stačil zapamatovat jejich jména. A ačkoli se komunistům podařil unikátní kousek, když přemístěním zachránili gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, „jeho genius loci zmizel“ stejně nenávratně jako nepřeberně dalších středověkých památek ve městě a jeho okolí. K čemuž by podle Klápště nemohlo dojít bez totalitní povahy režimu, který věděl, že proti likvidaci nikdo nebude protestovat.
Autor knihy Ivo Štefan je bývalý student zpovídaného, čili s ním vede velmi poučený rozhovor. Daří se mu však držet úroveň…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
