Sázka na třetí část duše

Doba, kdy si teorie nárokovaly schopnost vysvětlit pomocí jedné teze veškeré společenské dění, je nejspíš nenávratně pryč. Přesto vzdalující se svatý grál stále přitahuje nové vyzyvatele, kteří si lámou vaz v krkolomných konstrukcích. Jedním z nich je i politolog a filozof Francis Fukuyama, který se před takřka třiceti lety proslavil tezí o konci dějin a vítězství liberální demokracie. Ta je posledních dvacet let vydávána za důkaz jeho selhání; byť spor o to, zda nakonec neměl z určitého úhlu tak trochu pravdu, stále neskončil.

Sám autor dnes tvrdí, že tu chtěl naznačit i to, co nyní dopověděl v knize Identita. Volání po důstojnosti a politika resentimentu – tedy že se jednotlivci cítí v liberální demokracii odcizení, nevidí tu smysl, a proto se sdružují do skupin podle identity. A právě pomocí politiky identit také zachycuje současnost. Popisuje, že politika opustila přehledné bojiště levice a pravice, které se potýkaly především s ekonomickými otázkami, a utopila se v nepřehledné změti zájmů, jež rámují především kulturní otázky.

Rozdělená společnost

Liberální demokracie mají podle autora poskytovat každému jednotlivci prostor pro sledování osobního štěstí a pro formování vlastní identity. Ta již není člověku přidělena zrozením, ale může si ji sám aktivně určovat a přetvářet. Ne každý však po něčem takovém touží a vystačí si s tím; a tak vzrostla poptávka po identitách skupinových. Zároveň s úpadkem národních identit přicházejí na scénu ty, které se…