Lenost nemá, jak známo, nejlepší pověst. Za dávných časů se kvalifikovala na seznam sedmi smrtelných hříchů a od té doby bývala pravidelně zostouzena nejen v kostelích, ale i v rodinách, školách, továrnách nebo kancelářích. Ideální člověk, z nějž má každá spořádaná společnost radost, je zkrátka pracovitý. Opak bývá vnímán jako selhání vůle či charakteru dotyčného.
Pročteme-li si výsledky vědeckého bádání posledních let, narazíme na mnohem přívětivější obrázek lenosti. Pro všechny z vás, kteří jste líní probírat se odbornými žurnály, jsme proto připravili stručný přehled těchto novinek.
Geny a slast
Zatím nejčerstvější příspěvek přinesl v minulých týdnech zasloužilý expert výzkumu tohoto tématu z Univerzity v Missouri, profesor Frank Booth. Vědec už před deseti lety zahájil dlouhodobý experiment s laboratorními potkany, jehož plody postupně sklízí.
Klece vybraných sto šedesáti hlodavců tehdy osadil běhacími koly a pozoroval, kteří jedinci si nejčastěji dobrovolně vyrážejí zaběhat. Následně pak profesor začal křížit dvě skupiny potkanů – ty nejaktivnější a ty nejlínější. Dělá to už deset let a postupně si tak vychoval na obou pólech extrémní exempláře, které vzájemně porovnává. Letos v časopise Molecular Neurobiology publikoval další várku výsledků, kterou populárně-vědecká média tlumočila jako doklad toho, že lenost je pravděpodobně způsobena dědičností.
Frank Booth zjistil, že superlenoši mají v genetické výbavě významně méně než jejich hyperaktivní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
