Sečení kosou je práce rukama i meditace. „A romantiku neztrácí ani ve městě,“ říká novinářka Petra Tajovský Pospěchová, která spoluzaložila tradici senoseče v pražském parku Stromovka. Letošní ročník byl už šestý.
Minulý pátek se ve Stromovce opět kosilo. Kolik se sešlo lidí?
Necelých padesát, zkušení sekáči i úplní novicové. Na skokana sezony bych pasovala děvče, které se přišlo v úterý naučit kout a poradit s volbou kosy, v pátek už si přinesla vlastní novou, kterou jsme jí pomohli seštelovat, a touhle dobou už nejspíš seká vlastní zahrádku.
Co jsou zač tihle sekáči?
Celá akce vznikla tak, že jsme chodily do stejné kavárny s Bárou Berecovou, která dělá pro Lesy hlavního města Prahy, a já jsem do ní rýpala, že je škoda ty krásné louky ve Stromovce sekat bubnovkami. Že kosa by jim šla víc k duhu. No a Bára za dva týdny přišla, že má pro nás „lúčku“. Kamarády jsem přemlouvat nemusela: odmítněte šanci zakosit si v centru Prahy… S gruntem kosácké party se známe z Valašska, jezdíváme kosit orchidejové louky do Valašských Klobouk a Velkých Karlovic. V Praze žije sekáčů dost a někteří jsou i muzikanti, tak to ve Stromovce míváme i s folklorem.
Co nováčci? A musí mít člověk vlastní kosu?
Ti přijdou, protože to chtějí zkusit; třeba proto, že mají zahrádku nebo sad. Kosy si přinesou vlastní nebo jim je půjčíme z našich erárních. Vždycky pár dní před kosením…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
