/ nekrolog
„Zahrát jeden tón dobře je lepší než hrát dva tóny špatně,“ byla mantra, kterou Mark Hollisopakoval v těch nemnoha rozhovorech, jež za svůj život poskytl. Neuchopitelný a záhadný tvůrce, který sázel na úspornost a přesně vážil slova i tóny, zemřel minulý týden ve věku 64 let.
Málokterá kapela má za sebou takový osud jako Talk Talk, v jejímž čele stál v letech 1981–1992. Ze synthpopové kapely, jíž byla předvídaná kariéra druhých Duran Duran, se stali nevyzpytatelní experimentátoři, kteří odmítali opakovat jakýkoli postup. V roce 1986 přestali koncertovat a jejich poslední alba Spirit of Eden a Laughing Stock vznikala coby zvukové koláže vystříhané z dlouhých hodin improvizací ve studiu. S pocitem, že už řekl vše podstatné, pak Hollis kapelu rozpustil, aby se věnoval rodině. Tvůrčí půst přerušil jediným sólovým albem z roku 1998.
Hudbě se sice přestal věnovat, neobjevoval se na veřejnosti, avšak jeho reputace rostla. Talk Talk jako svůj vzor začali zmiňovat Radiohead a zástupy muzikantů se přidávaly. Stopa Talk Talk se stala nepřehlédnutelnou po zprávě o Hollisově smrti, kdy sociální sítě zaplavila vyznání hudebníků celého žánrového spektra. Talk Talk pro ně představovali vzor, jak naplnit tvůrčí vizi bez kompromisu – a ke všemu ještě najít odvahu mlčet, když už není co říct.
…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
