Chceme už klid

Thomas Mann se během pár dní zamiloval do Kuronské kosy. „Nepopsatelná krása“ této geografické rarity, úzkého pásu země, jenž se stáčí od západu litevského pobřeží k dnes ruské enklávě Kaliningradu, německého spisovatele a jeho manželku při dovolené v roce 1929 tak okouzlila, že se rozhodl postavit si u moře dům. Po téměř sto letech tato místa nepříliš krášlí obrovský plovoucí terminál Independence (Nezávislost) pro zkapalňování zemního plynu, jenž v roce 2014 připlul do nedalekého přístavu Klaipėda. Loď opouští přístav jen zřídka. Podle provozního ředitele terminálu Rimase Rusinase je to kvůli tomu, co zdvořile označuje jako „pozoruhodné sousedy“. Když se však země chystala na 16. únor, oslavy stého výročí obnovené státnosti, návštěvníci, kteří chtěli přemýšlet o její turbulentní historii, mohli začít i na horších místech.

Pro některé země je nezávislost jen vojenská moc nebo ekonomická síla. Pro Litvu je to ochrana před obrovským sousedem na východě. Independence pomáhá otupit největší energetickou zbraň Ruska: zemní plyn ze spřátelených zemí dnes tvoří přibližně polovinu litevského dovozu plynu. Skříň v podpalubí je přeplněná vzkazy od VIP gratulantů, včetně delegace amerického Kongresu. Terminál hladce zapadl do energetické strategie EU snažící se ještě více diverzifikovat zdroje, narušit monopoly a zvýšit propojenost (pomůže i plánovaný a EU financovaný plynovod do Polska). Dvě stě čtyřicet kilometrů ve vnitrozemí je také malá „předsunutá přítomnost“ NATO, 1200…