Nelíčeně krutá revoluce

Dělníkovi budoucnosti se přezdívá šedý límeček (místo modrého) a vypadá úplně jinak než jeho nekvalifikovaný předchůdce v umaštěných montérkách: pracuje u výškově nastavitelného stolu s osvětlením, jehož intenzitu a barvu si vyladil podle svého vkusu. Vzduch mu osvěžuje generátor vůní. Na rukou má chytré hodinky, jimiž si může přivolat na pomoc robota. Brýle pro rozšířenou realitu mu nahrazují obrazovku počítače. „Jeho plat, komfort a psychické zdraví budou mnohem lepší než dnes – a mnohem spravedlivější v porovnání s pracovníky na manažerských pozicích,“ líčí v Laboratoři budoucnosti práce ve Stuttgartu výzkumník Christian Saba Gayoso.

Ne všichni ale vidí budoucnost tak růžově. Postupující automatizace zlevňuje práci, stlačuje platy a likviduje pracovní místa – nebo přinejmenším dramaticky mění pracovní trh. Někteří se dokonce domnívají, že automaty nakonec většinu lidské práce zastanou samy, takže šedé límečky potkáme spíš na úřadech práce. „Roboti budou schopni dělat všechno lépe než my. Úplně všechno!“ nechal se před časem slyšet miliardář a průkopník automatizace Elon Musk, zakladatel firem Tesla a SpaceX.

Je tedy budoucnost práce růžová, nebo černá? Dobré argumenty pro oba pohledy může dát Německo, které se snaží rozvíjet ekonomiku založenou nikoli na montovnách, ale na znalostech; takovou, jež by obstála v konkurenci Spojených států, Japonska a Číny. Právě tady je možné zahlédnout obrysy toho, co přinejmenším vyspělé státy čeká už v příštích několika…