Co se týče umělých oplodnění, Izrael je zemí zaslíbenou non plus ultra. Třeba v USA, kde zbytek roku s rodinou žiji, je IVF – in vitro fertilizace – neskutečně drahá a málokteré pojištění na ni přispívá. Američanky se proto problémů s otěhotněním děsí, neboť pokud se nebude dařit, nejen že je laboratorní oplodnění fyzicky i psychologicky náročné, ale jeden jediný pokus je bude stát 13 tisíc dolarů. A to ještě bez léků, za které se platí zvlášť. Ale v Izraeli? Stresujících je zde spousta věcí, ale děti jsou tu svaté. Stejně jako pokusy o to je mít. Stát vám pomůže. A že je něco psychologicky nebo fyzicky náročné? Prosím vás pěkně, my jsme bez mrknutí sloužily tři roky v armádě.
Přístup izraelského zdravotního systému je v této oblasti asi nejvelkorysejší na celé planetě. Židovský stát mezinárodně na celé čáře vítězí v počtu pokusů o umělé oplodnění na hlavu, a je to jediná země, kde se páry mohou za veřejné peníze pokoušet otěhotnět až do věku 45 let ženy. Omezení jsou minimální. Třeba moje kamarádka, které je přes čtyřicet a s mužem se marně snaží o dítě, se prostě chystá to u doktorů zkoušet, dokud se to nepodaří. Desetkrát? Dvacetkrát? Klidně.
Často se mluví o tom, že židovský stát podporuje plodnost kvůli kultuře, která si cení rodiny, ale také kvůli demografickému pnutí s Araby, s nimiž soutěží v porodnosti. Ale in vitro fertilizaci, dárcovství vajíček a asistovanou inseminaci stát dotuje bez rozdílu i arabským občanům. Jinde to může být luxus, ale tady je…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
