Yetti ve státní pokladně
Vláda slíbila penzijní reformu, ale zatím jen rozdává. Jak zařídit, aby na důchody bylo i za dvacet let?
Kolem oběda už se pan Václav trochu nudí, dlouhá chvíle ovšem brzy pomine. „Mirek bude odpoledne pouštět italské mistry, na to se moc těším,“ říká 92letý důchodce pochvalně na adresu svého oblíbeného pečovatele. V moderně vybaveném domově za Prahou vede jako invalida jednotvárný, ale důstojný a v rámci možností i spokojený život. Při letmém pohledu zvenčí by jej mnozí bezpochyby rádi přijali jako budoucí perspektivu sami pro sebe.
Je tu ovšem jeden háček, kvůli kterému tato projekce nefunguje. Zdejší nadstandardní péče vyjde měsíčně zhruba na 40 tisíc korun a pan Václav si ji může dovolit jen díky tomu, že většinu produktivního života strávil v západní Evropě. Jako nadějný houslista získal v roce 1964 angažmá u českého dirigenta řídícího symfonický orchestr v Göteborgu a ve Švédsku už po srpnové okupaci v roce 1968 zůstal.
Nikoho nepřekvapí, že švédský důchod výrazně převyšuje to, na co jsou Češi zvyklí. Průměrná starobní penze podle posledních oficiálních čísel z konce března činila 12 347 korun, švédský průměr je čtyřikrát vyšší.
Znepokojivější je, že Česku navzdory mnohaletým diskusím stále chybí postup, jak tuto propast zmenšit. Rozdíl v důchodech mezi Českem a Evropou je už dnes větší než rozdíl v platech. Česká populace navíc nadprůměrně stárne, takže dohánění bude do budoucna těžší. K tomu, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
