Kdo to vymyslel? A proč?
Česká zahraniční politika objevila v Budapešti nový národní zájem
Pan doktor Petříček je člověk, který má odpovídající vzdělání, je jazykově vybaven a já jsem přesvědčen, že funkci ministra zahraničí zvládne.“ Slova předsedy sociální demokracie Jana Hamáčka z minulého týdne nesou dobrou a špatnou zprávu zároveň. Dobrou, protože se ČSSD rozhodla řešit problém zablokovaného ministerstva zahraničí a delegovat do jeho čela nového člověka. Špatnou, protože nominace potvrzuje rozpaky, které nad českou zahraniční politikou v posledním roce vládnou.
Skutečně na post šéfa diplomacie stačí, aby měl dotyčný vystudované mezinárodní vztahy na Karlově univerzitě a uměl anglicky? Když před dvanácti lety přišel do čela ministerstva zahraničí Karel Schwarzenberg, měl v životopise nedokončené studium lesnické školy, disponoval ale tím, co šestatřicetiletý Tomáš Petříček bude zatím těžko dohánět: přesvědčivostí.
Nejde však zdaleka jen o Petříčka. Jistě není úplně fér srovnávat dnešní politiky s osobností evropského formátu, jako je Schwarzenberg, pohled na proměny v obsazení postu šéfa diplomacie pouze ukazuje, na jak sestupné spirále se česká politika pohybuje.
Petříček není ani výrazný straník v dobrém slova smyslu, u něhož bychom znali názory, ideové kotvení, politické vazby včetně závazků vůči komukoli. Neměli jsme možnost jej sledovat, protože sledovat poslanecké asistenty není zvykem. Teď sice zastává Petříček post prvního náměstka, tam si jej ale pravděpodobně dosadil Zemanem odmítnutý kandidát Miroslav Poche, aby měl ministerstvo lépe pod…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
