Nebereme je příliš vážně. Na dva články v Nature pojednávající o zvířatech je jen jeden o rostlinách. Ano, v minulosti jsme je využívali v léčitelství, ale to nás spíše zajímala jejich užitečnost než jejich bytí. Jsou pro nás jen vegetací a i v lékařství používáme termín vegetativní pacient právě pro ty pacienty, kteří žijí, ale nevnímají. Když zaklepete, u pampelišky není nikdo doma.
Jenomže možná je.
Jedním ze známějších heretiků se stal Tony Trewavas, nyní emeritní profesor z Edinburghu, který již dlouho nadhazoval možnost rostlinné inteligence a je za to po právu kolegy posmíván. Zareagoval učebnicí, jejíž samotný název je pro odpůrce jak červený hadr – Plant Behaviour and Intelligence (Chování a inteligence rostlin). Rostliny nemají mozek, píše, jenomže pokud kdykoli může být jakákoli část vašeho těla utržena, sežrána nebo pošlapána, nemůžete si jej dovolit a musíte decentralizovat.
Představte si na chvíli… Jste pevně zakotveni na stráni, jako byste měli nohy zalité v betonu, pijete sluneční světlo a vodu, na zimu nemůžete ulétnout do teplých krajin, nemáte svetr, nemůžete se dotknout sexuálního partnera, a musíte tedy nějak vyřešit problém přenosu pohlavních buněk. Nikdo na světě nevystavuje své pohlavní orgány tak bezostyšně jako rostliny.
Pokud je nějaká větev dobře osvětlená, kambium se „rozhodne“ nebo bez uvozovek rozhodne a investují se tím směrem živiny a větev roste víc. Pokud kořeny mají vpravo silnou konkurenci jiných jedinců, roste se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
