Co kdybychom se rozhádali?

Letošní jaro v Polsku by mohlo vstoupit do učebnic politiky v praxi. Vládní hegemon, strana Právo a spravedlnost (PiS), začala v březnu náhle ztrácet veřejnou podporu, a spolu s tím se z průzkumové beznaděje začala sbírat její liberální opozice, duo strana Moderní a Občanská platforma. Z několika výzkumů dokonce vyplynulo, že by polští voliči raději viděli ve vládních křeslech jejich koalici než samovládu konzervativního PiS, řízeného ze zákulisí jeho přísným lídrem Jarosławem Kaczyńským. Polská opozice slíbila svým příznivcům, že si vezme poučení z maďarského příkladu, kde je tamní dlouholetý samovládce Viktor Orbán ve volbách neporazitelný i kvůli rozdrobenosti opozičních sil.

Slib se však nepodařilo dodržet. Moderní zareagovali na svůj náhlý vzmach vnitřními hádkami, po nichž stranu opustilo několik výrazných tváří, včetně zakladatele a donedávna lídra Ryszarda Petrua. Opoziční pravicový blok se tak sice nerozpadl, ale politický osud jedné jeho části je velmi nejistý. PiS se po propadu opět těší desetiprocentnímu náskoku volebních preferencí.

Tak my zase jdeme

Spolu s Petruem odešly z Moderních jeho dvě nejbližší spolupracovnice, Joanna Scheuring-Wielgus a Joanna Schmidt (která je také jeho partnerkou), s nimiž stranu v roce 2015 zakládal. Odcházející osobnosti vysvětlují svůj odchod obvyklou výtkou, že se jejich partaj „příliš vzdálila představám stojícím u jejího zrodu“, že „se příliš řídí průzkumy veřejného mínění“ a ztrácí na ideové razanci. Velkou roli…